Únor 2013

8. Žiješ?

23. února 2013 v 17:29 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
"Jo, jasně." přikývl Patrick. Když jsme přišli k pokoji Bellatrix, Patrick mě nechal, ať si v klidu vybalím a zvyknu si. Asi si budu hodně zvykat, protože je tady úplně všechno jinak než v mém starým pokoji. Všechno je sladěno do zelené, stříbrné a černé. Vůbec mě to nepřekvapuje. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešla Bellatrix.
"Ahoj, Stello. Dřív než si vybalíš, tak ti musím říct taková jako by pravidla. Za 1. nebudeš mi odporovat a budeš se mnou vždy souhlasit, za 2. nebudeš mě urážet a za 3. nebudeš balit mého snoubence. Je to jasné? Když je porušíš, víš, co tě čeká." řekla, vytáhla hůlku a začala si s ní hrát. Mám v plánu s ní vycházet, proto je budu dodržovat.
"Bellatrix, neboj se. Chci s tebou dobře vycházet. Nebudu ti odporovat, budu s tebou vždy souhlasit, nebudu tě urážet a nebudu balit tvého snoubence." slíbila jsem jí a usmála jsem se.
"Dobře, v tom případě mi říkej Bello." řekla a taky se usmála.
"Chceš pomoct s vybalováním?" zeptala se Bella.
"Jestli chceš, tak klidně." řekla jsem. Přikývla. Tak jsme se vrhli na vybalování společně. Docela jsme se nasmály. Netušila jsem, že Bella dokáže být taková. Když jsme byly hotovy už byl skoro čas jít spát. Ještě jsme šly do společenky a tam jsme narazily na ostatní. Sedla jsem si vedle Patricka a dala mu pusu.
"Tak zatím spolu vycházíte dobře?" zeptal se Patrick mě a Belly.
"Jo, dobře." usmála jsem se na Bellu a ona mi úsměv oplatila.
"Myslím, že Stella bude má velmi dobrá kamarádka." řekla Bella s úsměvem. Povídali jsme si asi hodinu. Všichni na mě byli moc milí. Netušila jsem, že to někdo ze Zmijozelu může umět. Myslím, jako být milý. Mám o každém moc špatné mínění.
"Já už si půjdu lehnout. Tak dobrou noc." popřála jsem jim.
"Stello, počkej na mě!" křikla na mě Bella.
"Jasně." řekla jsem a zůstala stát. Když mě doběhla, šla jsem s ní do pokoje. Bella hned vlítla do koupelny a já si zatím vyndala věci na spaní.
"Můžeš jít." řekla Bella, když vyšla. Hned jsem šla v koupelně do sprchy. Teplé kapky mi zbarvily kůži do růžova. Když jsem vyšla, Bella už ležela ve své posteli. Šla jsem si už taky lehnout.
"Tak dobrou noc." popřála jsem jí a zhasla jsem.
"Dobrou." řekla a hned usnula. Chvilku jsem se ještě převalovala a pak jsem taky usnula.

Ráno jsem se probudla celkem brzo. Bella ještě spala, takže jsem šla potichu do koupelny. Koukla jsem se do zrcadla a málem jsem vykřikla. Vypadala jsem příšerně. Rychle jsem vlezla do sprchy a umývala jsem se, dokud jsem se necítila líp. Potom jsem se ještě trochu namalovala a konečně jsem vypadala jako člověk. Vyšla jsem z koupelny a Bella už byla vzhůru.
"Počkáš na mě?" zeptala se mě. Přikývla jsem a sedla si na postel. Za chvíli Bella vyšla a šly jsme na snídani. S Bellou jsme se vesele vykračovaly až do Velké Síně. Jak jsme vstoupily, tak se na nás všichni otočili a čuměli. Nejvíc Nebelvír. Zrychlila jsem až mě Bella nestačila.
"Ahoj, zlato." řekla jsem, když jsem si sedla vedle Patricka a dala mu pusu. Bella si sedla vedle mě.
"Ahoj." řekl.
"A my pusu nedostanem?" řekli ostatní kluci.
"Hm...ne!" řekla jsem a vyplázla na ně jazyk. Potom jsem se začala smát.
"Proč ne?" dělali kluci smutný oči.
"Proto." zase jsem na ně vyplázla jazyk. Já vím, je to dětinský, ale baví mě to.
"Jsi zlá." obvinili mě.
"Děkuju." usmála jsem se pyšně. Najednou se otevřely dveře od Velkí síně a dovnitř vstoupil Sirius, ale jen ve spodkách. Na nohách měl tenisky, ale měl svázaný tkaničky, takže skákal. Všichni když ho uviděli, tak se začala strašně nahlas tlemit. Nejvíc jsme se samozřejmě tlemili my. Rozhlédla jsem se a všimla si, že se Patrcik a pár kluků pyšně usmívá.
"Vaše práce?" podezřívala jsem je.
"Ale, zlato, neříkej, že se ti to nelíbí." ukázal Patrick na Siriuse.
"To jsem neřekla." zvedla jsem ruce a zasmála se.
"Patricku, neměl bys začít žárlit? Podívej, jak slintá." smál se Lucius.
"Co kecáš? Vždyť neslintám. Podívej se spíš na sebe. Máš něco na puse." smála jsem se ještě víc. Lucius si šáhl na pusu.
"Ehmm. Nebudu říkat, co to je." zrudnul. To už jsem nevydržela a spadla jsem na zem. Všichni se ze mě dostali výtlem ještě větší. Tak nesmáli byste se, kdybyste viděli, jak se válím po zemi a strašně se směju, snažím se vstát, ale nejde to, a o kousek dál hopsá Sirius? Když jsem si představila, jak to asi vypadá, tak jsem chytla další výtlem.
"Nemyslíš, že se udusí?" zeptala se Bella Patricka.
"Trochu se bojím." odpověděl Patrick, ale smál se dál.
"Slečno Adkinsonová, už se zvedněte nebo se tu z vás každý udusí." pochechtával se Brumla.
"Sna-snaž-snažím-s-se." smála jsm se. Patrick se zvedl a pomohl mi na nohy. Pomohl mi se i posadit. Pořád jsem se trochu smála. Snažila jsem se, nedívat se na Luciuse. Je těžký se na někoho nedívat, když má dalí slinu na puse. Fuj, to je nechutný. Trochu se mi zvedá žaludek.
"Utři si tu pusu, Luciusi." smála jsem se a podala mu ubrousek.
"Co tam zase mám?!" osahával si pusu.
"To mi řekni ty." tlemila jsem se. Začal si utírat pusu.
"Nic to nebylo." řekl a začal jíst. Parkrát zvedl hlavu, aby se rozhlédl.
"A nedívej se na toho Siriuse pořád." křikla jsem přes celou síň a smála jsem se. Všichni se na nás dívali. Otočila jsem se na Luciuse a všimla si, že začíná rudnout. Ne studem, ale vztekem. Pomalu jsem se začala zvedat.
"Zabiju tě!" řval Lucius. Už jsem se zvedla a rozběhla jsem se ke vchodu. Slyšela jsem jak funí. Když jsem vyběhla, tak jsem rychle zavřela dveře. Uslyšela jsem velkou ránu. Otevřela jsem dveře a vykoukla. Na zemi ležel Lucius a držel si nos. Začala jsem se smát.
"Žiješ?"