3. Udělej pápá!

17. ledna 2013 v 12:57 | Michelle Breathe |  Čarodějnice na plný úvazek
"Cože jsi?" vykřikla jsem.
"Upír."
"Jak to, že jsem to nepoznala?" kroutila jsem hlavou.
"To je moje schopnost. Ostatní bytosti tak nepoznají, že jsem upír."
"Já to nechápu. Proč jsi to neřekl? Co když mi ublížíš?"
"Nikdy bych ti neublížil."
"To říkáš teď."
"Opravdu."
A co je Kevin? Je nebezpečný?"
"Kevin je taky upír. Není nebezpečný, ale občas se neovládá a ujede mu to."
"Aha," řekla jsem, ale pak mi něco došlo," a do prdele."
"Co se děje?" zeptal se vyděšeně Max.
"Ellen je s Kevinem."
"Jdeme," řekl Max a rozběhl se zpátky. Rychle jsem se za ním rozběhla taky, ale nestačila jsem mu. Ta zatracená upíří rychlost. Musela jsem na chvíli zpomalit, nebo bych omdlela.
"Běž napřed." řekla jsem do vzduchu. Věděla jsem, že mě uslyší. Je to přece upír! Už jsem vážně nemohla běžet. Rozhodla jsem se, že zkusím teleportační kouzlo. Zamumlala jsem kouzelnou formuli a...nic. Tak znova...sakra, zase nic. Já se z toho zblázním. Co když se tam nedostanu včas? Co když to Kevinovi ujede a Ell zabije? Prosím, Maxi, rychle. Naposled to zkusím, jinak znovu poběžím, Řekla jsem kouzlo a...teleportovala se. Jo, povedlo se to!
"Kevine, nedělej to." slyšela jsem Maxův hlas. Stála jsem kousek od nich, Zády ke mě stál Kevin a držel Ellen pod krkem. Proti nim stál Max a snažil se rozmluvit Kevinovi, aby Ell nezabíjel. Jo, vážně neni nebezpečnej. Chtěla jsem na Kevina zařvat, aby ji pustil, ale pak mě něco napadlo. Max mě nejspíš viděl, ale nic neřekl. Slyšela jsem, jak se Kein zeptal Maxe, kam kouká. Rychle jsem řekla kouzlo, které mě udělalo neviditelnou. Přesně v tu chvíli, kdy jsem zmizela, se Kevin otočil. Když nic neviděl, otočil se zpátky a jáse pomalu vydala k němu. Měla jsem výhodu, protože stál zády ke mě. Když jsem byla už u něj, tak jsem mu dala ránu do spánku. Skácel se k zemi v bezvědomí. Můžou být upíří v bezvědomí? Nejspíš jo.
"Ginger?" zeptal se mě Max a já se v tu chvíli objevila. Ell se otočila a vběhla mi do náruče.
"Gigi, já se tak strašně bála. On vypadal normálně, vůbec jsem netušila, že je upír." berečela.
"Maxi, on más stejnou shcopnost jako ty?" zeptala jsem se zmateně.
"Ano, má. Moment, Ellen je taky čarodějka?" vykulil oči Max.
"Ne, ona je trpaslík." protočila jsem oči.
"To by vysvětlovalo, proč je tak mrňavá." zasmál se Max.
"Vtipný." vyplázla na něj Ell jazyk.
"Jste jako děti. Rdaši už půjdeme, nebo se on vzbudí, a všechny nás zabije." řekla jsem.
"Ale co s ním bude?" zeptala jsem se Ellen a podívala se na Kevina, který nejevil známky života.
"No, to taky nevím." podívala jsem se na Ellen a ta na mě. Ve stejnou chvíly jsem se otočil na Maxe s otázkou v očích.
"Asi ho rodiče někam zavřou. Někam, odkud se nedostane. Tohle je už po několikátý, co se pokusil někoho zabít. Všechno byly holky. Z šesti přežily jen dvě."
"A to ještě žije?" vykřikla jsem a šla k Maxovi.
"Pořád je to rodina. Udělala bys to? Zabila by jsi svojí sestru, protože někoho zabila?" zeptal se mě.
"Znám ji jeden den, a myslím, že by to udělala." ozvalo se ze země. Střelila jsem tam pohledem a uviděla jsem Kevina, jak se probouzí. Normálně jsou llidi v bezvědomí několik hodin, ne?
"Nezapomínej, že já jsem upír, zlato." zasmál se Kevin. Bože, neříkejte mi, že umí číst myšlenky.
"Ano, umím. A bratříček taky." zasmál se Kevin. No, to je dobrý. Takže, jak jsem si myslela, jak je Max hezkej, tak mě slyšel, jo? No, to je v prdeli.
"Mě to nevadí." začal se smát Max. Mezitím se Kevin zvednul. Upíří rychlostí se přesunul k Ell, a začal jí říkat, jak se omlouvá a že se to už nikdy nestane. Pane bože, Ell, nevěř mu. Chtěl tě zabít!
"Už nikdy!" vlepila Ell Kevinovi facku.
"Smůla. Co naděláš?" zasmála jsem se.
"Ty! Já tě zabiju!" zařval Kevin a rozběhl se ke mě.
"Cultro." řekla jsem a v rucě se mi objevil nůž. Nechala jsem ho nataženej před sebou a Kevin to neubrzdil, a nabodl se.
"Pápá," zamávala jsem mu, ještě než se rozpadl na prach," co takhle zajít někam na jídlo?"
"Tys ho zabila." vykulila oči Ell a dívala se na hromádku prachu. Na jídlo asi nepůjdem.
"A víš že mi to ani nevadí?" zeptala jsem se bezstarostně.
"No, mělo by, protože teď tě moje rodiče zabijou." řekl Max suše.
"Proč?" zeptala jsem se nechápavě.
"Zabila jsi jejich syna." díval se na hromádku prachu.
"Jsem tu jediná, kdo si myslí, že si to zasloužil?" zeptala jsem se.
"Jo." odpověděli oba nastejno.
"Ale proč? Vždyť zabil a chtěl zabít i tebe, Ell." nechápala jsem.
"Ale, co když ani nevěděl co dělá? Třeba ho něco ovládalo. Víš, že je to možný, nedávno jsme o tom přece četly." připoměla mi Ellen.
"To sice jo, ake pamatuješ jaký byly příznaky? Šílenej smích, poskakování a blekotání blbostí. Nepřipadalo mi, že tohle Kevin dělal. Tobě jo?"
"Stejně si myslím, že je to nespravdelivý."
"Ty a ta tvoje spravedlnost." protočila jsem oči.
"Ale, Gigi, ty taky nesnášíš, když je něco nespravedlivý." namítla Ellen.
"Tohle mi přišlo spravedlivý. Bože, byl to magor a zemřel. Tak co řešíte?"
"Ellen, nechceš jít k nám?" zeptal se najednou Max mojí kamarádky.
"Jasně, to bych ráda." usmála se Ellen. Cože? Nějak nepobírám situaci.
"Sbohem, Ginger." řekli oba najednou. a odešli. Opakuju COŽE?! A ještě ke všemu začalo pršet. Ell, na jak dlouho jsi odešla. To už se se mnou nebudeš bavit? Vždyť tě chtěl zabít, tak jsem udělala to, co jsem měla. Začala jsem brečet. Co když jsem ho neměla zabíjet? Ne, zasloužil si to. Rozhlídla jsem se, abych se ujistila, že tu nikdo není.
"Ignis." zašeptala jsem a prach na zemi vzplanul. Dívala jsem se, jak hoří. Když dohořel, tak jsem se teleportovala domů. Doma jsem šla hned k sobě do pokoje a zalezla do postele. Pod dekou jsem začala brečet pořádně. Najednou se ozvalo ťukání na okno. Byla tam sova. Ellenina sova. Takhle mi vždycky posílala zprávy. Když jsem otevírala okno, podívala jsem se na Maxův dům. Zrovna byl na zahradě a pomáhal mámě zalévat záhony. Ucítil můj pohled a podíval se na mě. Nic neudělal, jen zíral. Rychle jsem zase zavřela okno a sovu jsem měla na ruce. Byl to kluk a jmenoval se Falcon. V zobáku měl srolovaný papírek. Byl to dopis od Ellen.

Milá Ginger,
moc se ti omlouvám, jak jsem ti vyčítala, že jsi zabila Kevina. Já jsem za něj za tu chvíli zamilovala. Max mi říkal, že lhal, když říkal, že tě jeho rodiče zabijí. Oni se ho chtli už dávno zbavit, ale nedokázali to. Přece jenom to byl pořád jejich syn. Takže jsi jim vlastně prokázala službu. Když jsem s Maxem odcházela, byla jsem na tebe strašně naštvaná a rozhodnutá se s tebou už nebavit. Ale Max mi to rozmluvil. Má tě rád, vážně má. Sakra, prosil mě, abych ti tohle neříkala. No nic, na tento dopis neodpovídej. Jen mi pošli zpět Falcona. Takže, shrnu to. Odpouštím ti.
Tvoje navždy nejlepší kamarádka Ellen.

Dočetla jsem. Brečela jsem. Byla jsem ráda, že mi odpustila. Nevím, co bych bez ní dělala. Je jako moje sestra. Vzala jsem na ruku Falcona a otevřela okno. Hned vyletěl směrem k Elleninu domu. Podívala jsem se znovu na Maxův dům. Už nebyl na zahradě, ani jeho máma tam už nebyla. Přímo naproti mě se otevřelo okno a z něho vykoukl Max. Na ruce měl sovu. On má tak sovu? Usmál se na mě a pustil ji. Ta přilétla ke mě. V drápech měla papírek. Vzala jsem ho a přečetla.
Ahoj, už asi všechno víš, co? M.
Jo, i to, co bych vědět neměla. G.
Já se z ní zblázním. Prosil jsem ji, aby ti to neříkala. M.
To je v pohodě. Mě to nevadí. G.
Ale omlouvám se, že jsem ti lhal. M.
Odpuštěno. Dneska je odpouštěcí den. G.
Děkuju ti. M.
Nemáš zač. A jak se jmenuje tvoje sova? G.
Je to holka a jmenuje se Doe. A ty máš nějaký zvíře? M.
Jo, mám taky sovu. Je to kluk a jmenuje se Talpo. G.
Hele, já už musím jít na večeři. M.
Dobře, zatím ahoj. G.
Poslala jsem mu zpátky Doe a usmála se. Úsměv mi oplatil a zmizel. Může čarodějka milovat upíra? Nejspíš je to možný, protože já ho miluju. Zatím všechno vychází.
"Ginger, večeře!" zavolala máma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama