2. Bratři Halleovi

5. prosince 2012 v 20:07 | Michelle Breathe |  Čarodějnice na plný úvazek
Dívaly jsme se na naše nové sousedy už skoro hodinu. Strašně jsme se lekly, když se najednou ozval zvonek. Slyšela jsem mámu, jak s někým mluví.
"Půjdem se podívat, co se děje." řekla jsem Ellen. Scházely jsme po schodech strašně pomalu, až jsem si říkala, jestli vůbec jdeme. S kým to máma mluví?
"Ginger! Ellen! Pojďte sem, máme návštěvu!" zakřičela najendou.
"Bože, mami neděs mě tolik." řekla jsem. Když jsme nakonec s Ellen sešly ze schodů normálně, uviděly jsme, jak ve dveřích stojí kluk v našem věku. A musím říct, že hodně hezkej kluk.
"Ahoj, já jsem Max Hall."
"Ehmm, já jsem Ginger Jonesová a tohle je moje kamarádka Ellen Hurstová." usmála jsem se.
"Těší mě. Zrovna jsme přijeli a mě napadlo, že se půjdu podívat na naše sousedy."
"Nás taky těší. Nechceš provést po městě?" zeptala jsem se ho.
"To bych rád," usmál se,"ale nejdřív musím doma říct, že jdu pryč. Jestli chcete, tak vás můžu představit rodičům a mému bratrovi Kevinovi."
"Jasně. Chceme." řekla jsem a podívala se na Ellen. Úplně se rozzářila při zménce o bratrovi Kevinovi. Vyšli jsme ven a Max nám vyprávěl něco o jeho rodině. Dřív bydleli v Lichtajsku, o takové zemi jsem nikdy neslyšela.. Jeho matka se jmenuje Gabriela a jeho otec Peter. Vyprávěl nám i o sobě. Nikdy neměl moc přátel, protože jim připadal divný. To jsem nechápala, mě nepřipadá divný.
"Proč jsi jim připadal divný?" zeptala jsem se ho.
"Nevím. Prostě si nějaké drbny vymyslely bůh ví co a ostatní jim uvěřili. Když věděli, že to jsou drbny, tak proč jim věřili?" vrtěl hlavou Max. Došli jsme k jejich domu a vstoupili dovntiř. Nikdy jsem tady předtím nebyla. Lidi co tady bydleli jsem skoro neznala, protože se s nimi rodiče pohádali. Bylo mi asi 7 let. Od té doby tady nikdo nikdy nebydlel. Ani jsme nevěděla, že je na prodej.
"Ahoj, Maxi, konečně jsi tady." přiběhl k nám kluk o pár let starší než Max.
"Ehmm, holky, tohle je můj bratr Kevin. Kevine, tohle je Ginger Jonesová, bydlí vedle. A tohle je její kamarádka Ellen Hurstová." představil nás Max. Kevin byl taky hodně pěknej, ale o trochu míň než Max.
"Moc mě těší, krásně dámy." uklonil se Kevin a políbil Ellen ruku. Ta zčervenala. Tak se zdá, že tady vzniká láska.
"Aby se z tebe nestalo rajče, Ell." zasmála jsem se.
"Sklapni, Gigi." zavrčela na mě Ellen. Gigi a Ell, to jsou naše přezdívky. Tak jsme si říkaly, když jsme byly malé a říkáme si tak i teď.
"Radši by jsme měli už jít." rozhodl Max.
"Jo, to by jsme měli. Ell, jdeme!" chytla jsem Ellen za ruku a odtáhla ji od Kevina.
"A kam jdete? Možná bych mohl jít s vámi." zajímal se Kevin. Neříkej mu to, neříkej mu to, Prosím, ne.
"Jdeme se projít po městě." řekla Ellen a usmála se na Kevina. Do háje!
"To je skvělý! To můžu jít s vámi." řekl nadšeně Kevin. Tak jsme šli, i když se mi už moc nechtělo. Ell s Kevinem lši vepředu a já s Maxem vzadu.
"Doufám, že Kevin není děvkař?" zeptala jsem se Maxe šeptem. Kevin se začal smát, jako by mě slyšel.
"Ne, to není. Aspoň ho nevidím každý den s jinou holkou. Spíš každou hodinu." začal se Max smát. Praštila jsem ho do ramene.
"To neni vitpný. Mluv vážně."
"Ne. vážně není děvkař."
"A vážně se mu Ell líbí?"
"Myslím, že jo."
"To doufám, že ji nenechá po jednom dni. A jestli jo, tak mu nakopu prdel."
"Kam půjdem?" otočil se na nás Kevin. Je nějakej milej. Asi se mu představa nateklýho zadku nelíbí. Tak co takhle kdyby bylo nateklý něco jinýho?
"No, máme tu hezkej, velkej park. Nebo kostel, ale tam se mi zrovna nechce. Pak tu máme dvě hospody a pár obchodů, ale nemám s sebou prachy." vyjménovávala Ellen.
"Tak to můžeme jít zpátky domů." řekl smutně Kevin a odcházel. Ten taky nikam nechce.
"Počkej! Nemusíme jít zpátky domů." rozeběhl se za ním Max.
"A kam by jsme šli, když se tady nedá nic dělat?"
"Nevím, tak se budee jen tak procházet. Nebo můžeš jít někam s Ellen sám. Já půjdu s Ginger."
"To by šlo. Tak sejdeme se v 5 hodin v parku?" zeptala jsem se.
"Jo, to je dobrý. Tak zatím ahoj." řekla Ellen.
"Kevine, jestli se vrátí těhotná, tak tě zabiju!" zakřičela jsem na něj. Slyšela jsem jeho smích a i z dálky jsem viděla, jak Ell zrudla.
"Takže, kam půjdeme?" usmál se na mě Max.
"Hmm...ukáži to jedno místo. Je to v lese a je to celkem daleko. To aby ho nikdo nenašel."
"Ellen o tom místě ví?"
"Neví. Nikdy jsem o něm nikomu neřekla."
"A mě jsi o něm řekla. Proč?" zeptal se překvapeně.
"Nevím. Prostě cítím, že ti můžu věřit.
Dál už jsme nemluvili, jen jsme šli. Já šla první a Max za mnou. Skoro jsem se z toho ticha zbláznila, ale musela jsem to vydržet. Max na mě působil jako bych ho znala celý život, ale nikdy ho neviděla. Bylo to zvláštní...
"Jsme tady." řekla jsem a rozhlídla se. Mám to tu strašně ráda. Je to skvělý místo na přemýšlení, nebo klidně jen na odpočívání. Chodím sem často.
"Wow. Děláš si srandu? To je nádhera." vydechl obdivně Max. Byli jsme u jezera. Na břehu rostla krásná, vysoká vrba a u ní byla lavička. Uprostřed jezera byly labutě s mláďaty. Za jezerem byly skály a tekl tam vodopád. Na nebi létali ptáci.
"Jak jsi to objevila?" zeptal se mě Max a dál se rozhlížel.
"Jednou jsem se byla projít do lesa a šla jsem dál a dál, až jsem narazila na tohle místo. Rozhlížela jsem se stejně jako ty. Ale měl bys tu pusu zavřít, nebo ti tam vletí moucha. Věř mi, není to nic příjemnýho." usmála jsem se.
"Je to tu úžasný." obdivoval.
"Půjdem si sednout." řekla jsem a šla k lavičce. Přemýšlela jsem o tom, že jsem čarodějka a jak je těžký, skrývat to před světem. Jednou se to stejně zjistí. Co je na tom špatného být čarodějka, že nás lidi odsuzují? Neděláme zlá kouzla. Pomáháme druhým.
"Já to vím." řekl najednou Max.
"Co-cože?" koktala jsem.
"Vím, co jsi." řekl
"Ja-jak?" vykulila jsem oči.
"Já taky nejsem obyčejný člověk. No...člověk není to správné slovo."
"Co jsi zač?" zeptala jsem se vyděšeně. Zavřel oči a nadechl se.
"Zombie."
"Co?!"
"Ne, dělám si prdel. Jsem upír."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama