Proměněná

5. listopadu 2012 v 21:08 | Michelle Breathe |  Jednorázovky
Ležela jsem v posteli a dívala se na televizi, když najednou vypli proud. Chtěla jsem jít za mámou ale, něco mě zezadu chytlo a dalo mi ruku před pusu, abych nemohla křičet.
"Nikam nejdeš!" zasyčelo mi to do ucha. Podle hlasu jsem poznala, že je to muž.
"Když ti teď sundám ruku z pusy, slibuješ, že nebudeš křičet?" zeptal se a já přikývla. Když sundal ruku, zhluboka jsem se nadechla, ale zůstala jsem mlčet.
"Kdo jsi? A co tu děláš?" ptala jsem se.
"Na to teď není čas. Otoč se!" přikázal mi a já se otočila. Naklonil mi hlavu na stanu a přiložil svoje ústa na můj krk. Začala jsem zrychleně dýchat a neměla jsem daleko k slzám. Když se mi zakousl do krku, už mi slzy tekly proudem. Když ten muž, teď už upír, ucítil moje slzy na jazyku, přestal. Natočil si mě k sobě a zeptal se:
"Proč brečíš?"
Trochu debilní otázka, ne? Mohl vymyslet něco lepšího.
"Protože umřu." odpověděla jsem a chtěla jsem dodat "debile", ale radši jsem byla zticha. Podívala jsem se na něj a všimla si, že se tím svým tesákem kousl do rtu. Zřejmě si ničeho nevšiml, protože se ke mně zničehonic naklonil a políbil mě. A do háje. Ale když jsem mu to chtěla říct, byl pryč. Šla jsem do koupelny, abych si umyla krk. Cítila jsem, jak se mi vlasy lepí na krk. Brrr, nepříjemný pocit. Když jsem se podívala do zrcadla, zděsila jsem se. Na krku jsem měla dvě rány, ze kterých teklo víc a víc krve. Rychle jsem vzala kus toaleťáku a snažila se to krvácení zastavit. Vypotřebovala jsem skoro celá toaleťák, než mi přestala téct krev. Pak jsem si krk umyla a šla jsem spát.
Druhý den jsem se vzbudila brzo. Bylo mi špatně. Šíleně mě bolela hlava a chtělo se mi zvracet. Navíc jsem měla příšernou žízeň, jako bych rok nepila. Šla jsem se do kuchyně napít a pak jsem si vzala prášek na bolení hlavy. V koupelně jsem se podívala do zrcadla. Krk už vypadal líp, ale pořád byly ty rány vidět. Sčesala jsem si vlasy na stranu, aby je vlasy zakryly. Prášek už docela zabral, tak jsem šla do svého pokoje na počítač. Přihlásila jsem se na Skype. Napsala mi moje kamarádka Amanda, jestli nechci jít ven. Napsala jsem, že jo. Sraz je na křižovatce. Oblékla jsem se a vyrazila. Amanda už tam čekala.
"Ahoj Amy." přivítala jsem jí.
"Ahoj Jess." pozdravila mě. Jo, mimochodem jmenuju se Jess.
"Jsi v pohodě?" zeptala se mně Amy.
"Jo. Proč bych nebyla?" zeptala jsem se.
"Já nevím. Připadáš mi taková jiná." řekla Amy.
"To mi jenom není moc dobře." řekla jsem.
"Jess, já na tobě poznám, když se něco děje. Tak ven s tím." řekla Amy a zastavila se. Já se taky zastavila. Stály jsme naproti sobě.
"Říkám, že mi nic není." řekla jsem, ale pak jsem ucítila příšernou bolest. Zavřela jsem oči a dala si ruce na hlavu.
"Jess, co je?" zeptala se vyděšeně Amy. Když jsem otevřela oči spatřila jsem Amandin vyděšený obličej, když uviděla moje duhovky a tesáky v puse. Ulicí se pak rozléhal jen její křik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Verča♥TVD♥ ♥Verča♥TVD♥ | Web | 5. listopadu 2012 v 21:17 | Reagovat

úžasný, píšeš opravdu skvěle :-)

2 forsale9312 forsale9312 | Web | 5. listopadu 2012 v 21:20 | Reagovat

Ahoj, máš pěkný blog ;)
Doufám, že se neurazíš když si u tebe udělám malou reklamu na blog  
Koukni se mi na stránky pokud máš zájem, jedná se o moje módní doplňky, které už nepotřebuji a levně prodávám :)
Prosím o nějaký názor :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama