7. Zatlačit city

20. listopadu 2012 v 16:01 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
"Ne, nedělám. Takže?" zeptal se Lord Voldemort.
V tuhle chvíli nevím, co dělám. Nechápu to, co řeknu, ale...
"Ano." řekla jsem odhodlaně.
"Opravdu? To je skvělé!" řekl Temný Pán, "Takže, budeš muset někoho zabít. Jak snadné. Zvládneš to? Jestli ne, tak se rozluč se životem."
"Zvládnu to!" řekla jsem. Nějací sluhové přede mě přivedli vyděšenou ženu. Když jsem se podívala blíž, zjistila jsem, že je to moje matka. To ne! Ji přece nemůžu zabít. Ne, musím to zvládnout. Musím své city zatlačit někam hodně hluboko. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Vykřikla jsem to:
"Avada Kevadra!"
"Výborně!" pochválil mě Lor Voldemort. Jako odměnu jsem dostala Cruciantus. Sladká odměna. Patrick mě vzal do náruče a pak jsme byli najednou zpátky v Bradavicích. Víc si nepamatuju. Nevím, jestli jsem usnula nebo omdlela.
Probudila jsem se na ošetřovně. Takže nejdřív jsem na nejnebezpečnějším místě na světě a pak na údajně nejbezpečnějším místě na světě, které je prolezlé Smrtjedama od shora až dolů? Trochu divný, ne?
"Jak ti je?" ozval se od dveří mužský hlas. Stál tam Patrick."
"Už docela dobrý." řekla jsem. Když si sedl, tak jsem ho políbila. Byl zmatenej, ale pak mi polibek oplatil.
"Co změnilo tvůj názor?" zeptal se Patrick.
"To, že jsem se k vám přidala." zašeptala jsem.
"Podívej se na svoje zápěstí." řekl mi Patrick.
Udělala jsem to a na mém zápěstí jsem měla Znamení Zla.
"Kdy?" vydechla jsem.
"Včera, když jsi omdlela." řekl Patrick.
"Aha," řekla jsem," je hezké." dodala jsem.
Patrick se rozesmál. "Ty teda rychle měníš názory."
Pokrčila jsem rameny a taky se rozesmála.
Dovnitř vběhla najednou Pompfreyová.
"Slečno, můžete jít." řekla a zase odběhla. Ani jsem nestačila říct děkuju.
"Takže, co bude teď?" zeptala jsem se.
"Teď půjdeme na večeři a budeme sedět u zmijozelského stolu. Se všema tě seznámím. Zmijozel bude odteď tvůj domov, protože v Nebelvíru tě nejspíš zavrhnou. Asi se přestěhuješ do něčího pokoje. Možná k Narcisse nebo k Belle? Ne s Bellou byste se pozabíjely. Radši k Cisse." povídal Patrick.
"Zlato?" trochu už jsem se bála. Ale Patrick mě asi neslyšel. Prostě si vesele povídal dál.
"Zlato?" zatřásla jsem s ním.
"Ano?" usmál se na mě.
"Nezapomeň dýchat." připomněla jsem mu.
Zasmál se. "Jasně, neboj."
Mezitím jsme došli ke dveřím Velké síně. Ruku v ruce jsem vešli a všichni se po nás podívali. Podívala jsem se k nebelvírskému stolu a uviděla jsem svoje přátele, jak naprázdno otvírají pusu.
"Počkej, Patricku, musím si něco vyřídit." řekla jsem a běžela k nebelvírskému stolu.
"Ahoj, lidi!" mávla jsem na ně a usmála se.
"Stello? Co to má znamenat? Jak to, že jsi pořád s ním, po tom, co ti udělal?" vybalili na mě. No jo, co jinýho jsem mohla čekat.
"Změnila jsem názor a... vlastně jsem se celá změnila." řekla jsem.
"Jak jako?" zeptal se Black
"Jsem teď někdo jiný." řekla jsem tajemně a usmála se. Otočila jsem se a podívala se na Patricka. Naznačil mi, že se mám už vrátit. Přikývla jsem.
"Já už musím jít. Sbohem...navždy." zašeptala jsem a odběhla. Spolu s Patrickem jsem šla k zmijozelskému stolu.
Najednou Brumbál vstal a řekl:
"Prosím o pozornost, studenti. Nejmenovaná osoba mě požádala, abych provedl přeřazení Stelly Adkinsonové. Slečno, pojďte sem."
Překvapeně jsem vstala a nejistě šla k řediteli. Všichni po mě koukali. Sedla jsem si na židli a Brumbál mi dal na hlavu Moudrý klobouk.
"Tak se znovu setkáváme." řekl.
"Jo, ale tentokrát je jasné, kam mě pošleš." řekla jsem.
"Vážně? A kam teda?" zeptal se.
"Přece do Zmijozelu." řekla jsem.
"ZMIJOZEL!" zakřičel klobouk.
"Sakra, ten má ječák." řekla jsem a strčila si prst do ucha. Studenti se zasmáli. Já se vydala za Patrickem. Moji (teď už nejspíš bývalí) přátelé se na mě vyjeveně koukali. Když jsem si sedla, Patrick mě objal.
"V pohodě?" zeptal se.
"Jo jasně." usmála jsem se.
"Ahoj já jsem Narcissa a tohle je moje sestra Bellatrix." představila se mi menší blondýnka a ukázala na černovlasou holku vedle sebe.
"Ahoj, já jsem Stella." usmála jsem se.
"Můžu se tě na něco zeptat?" otočila jsem se k Belle.
"Klidně." řekla.
"Jak jsi mohla zvládnout nezabít Blacka? Já tě znám, vím co dokážeš. Tak to nechápu." řekla jsem.
Bellatrix se uchechtla. "V mém pokoji je volná postel. Chceš ji?"
Vykulila jsem oči. "Vážně? To bych moc ráda."
Nejlepší způsob jak vycházet s Bellatrix Blackovou je nestát jí v cestě a ve všem s ní souhlasit. Já s ní chci vycházet, proto to budu dodržovat.
"Asi si půjdu sbalit." řekla jsem a vstala.
"Mám jít s tebou?" zeptal se Patrick. Přikývla jsem.
"Mějte se!" rozloučila jsem se a s Patrickem po boku šla do nebelvírské věže. Rychle jsem šla do našeho pokoje a modlila se, aby tam nebyly holky.
"Do háje!" vykřikla jsem, když jsem otevřela dveře. Byly tam. Ani jsem si nevšimla, kdy odešly z Velké síně.
"Taky tě rády vidíme, Stello. Co tady děláš?" vypálila na mě Andy.
"Jenom si jdu sbalit svoje věci." řekla jsem a šla ke skříni. Vyndala jsem si kufr a házela tam věci. Nebavilo mě to, tak jsem použila hůlku.
"Proč?" zeptala se mě najednou Andy. Naznačila jsem Patrickovi, aby počkal venku.
"Zvolila jsem si život. Chtěla jsem žít. Máš s tím problém?" zeptala jsem se naštvaně.
"Já bych si radši zvolila smrt, než být jeho otrok." odpověděla Andy. Chytrá, chápe celkem rychle. Stačilo pár minut, když jsem šla s Patrickem a už jí došlo, kam jsem se přidala.
"Jenže ty nejsi já!" vykřikla jsem, vzala kufr a vyběhla ven. Nezapomněla jsem taky pořádně třísknout dveřmi. Šla jsem k Patrickovi a zeptala se:
"Jdeme?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama