1. Vrah kohoutů

28. listopadu 2012 v 20:08 | Michelle Breathe |  Čarodějnice na plný úvazek
Jednou jsem vůbec nevěděla o čem mám psát. Máma mi řekla, ať napíšu o holce, která žije na farmě a najednou začne umírat dobytek. Tak jsem to trochu pozměnila Usmívající se

"Myslíš, že to zvládneš?" zeptala se mě kamarádka. Proč bych to neměla zvládat? Teleportační kouzlo jsem zvládla už předtím. Ale je pravda, že jsem se vždy teleportovala asi jen o jeden centimetr.
"Nevěříš mi?" zeptala jsem se.
"Ale ano, věřím ti, ale…" odpověděla mi.
"Ale co?" zeptala jsem se už docela naštvaně. Nemám ráda lidi, kteří mi říkají, že to nezvládnu.
"Co když se ti něco stane?" řekla mi moje kamarádka. Moje kamarádka, která do mě teď pořád reje, se jmenuje Ellen Hurstová. Je jí 15 let. Má nádherné, dlouhé, hnědé vlasy a velké hnědé oči. Dá se o ní říct, že je to pesimista. Ale je kamarádská a dokáže povzbudit (občas). Z naší dvojky jsem spíš já ta rozumnější. Ellen se do všeho vrhá po hlavě a řekne něco dřív, než si to pořádně rozmyslí.
"Neboj, nic se mi nestane." řekla jsem-snad-přesvědčivě. Já se jmenuju Ginger Jonesová. Je mi taky 15 let. Mám černé, rovné vlasy a čokoládově hnědé oči. Jsem výbušná, tichá, uzavřená a ze všeho si dělám srandu. Mám mladšího bratra Scotta. Máma se jmenuje Jessica a táta Cameron. A málem bych zapomněla to hlavní; moje rodina, já i Ellen jsme čarodějové.
"Ale Ginger!" křikla na mě Ellen, ale já jí neslyšela, protože jsem se teleportovala. Byla jsem hodně překvapená, když jsem přistála před mamkou, která měla zrovna v rukou talíř, a ten upustila na zem. Škoda hezkýho talíře, ale babička jich ještě má hodně.
"Sakra, Ginger. To mi nesmíš dělat!" řekla máma, chytla se za srdce a zhluboka dýchala, aby se vzpamatovala z toho šoku.
"Promiň. Trochu mě naštvala Ellen." řekla jsem.
"Dobře zlatíčko. Chceš něco k jídlu?" zeptala se mě máma. Přikývla jsem a šla do svého pokoje. Pokoj mám sladěný do fialové a bílé. Zapla jsem si televizi a lehla si do postele. V televizi nic nedávaly tak jsem si vzala knížku. Když jsem chvíli četla, tak mi mamka zaťukala na dveře.
"Tady máš to jídlo. A mám novinu." řekla mamka s úsměvem. Vyděsila jsem se. To že má novinu může znamenat že se buď stěhujeme, nebo je máma těhotná.
"Jakou?" zeptala jsem se přiškrceným hlasem.
"Oh, neboj se. Jenom že vedle nás se stěhuje nová rodina, takže budeme mít sousedy." řekla máma. Málem jsem se hystericky rozesmála. To budou určitě nějací samotáři.
"Dobře. Jak se jmenují?" zeptala jsem se zvědavě.
"Halleovi. Dříve bydleli v nějaké neznámé zemi, o které jsem nikdy neslyšela. Nepamatuji si název. A mají syna ve tvém věku," řekla mi škodolibě mamka a já okamžitě zbystřila, "možná by ses s ním ráda seznámila." dodala.
"Mami, buď v klidu. Kdy přijedou?" zeptala jsem se natěšeně.
Máma se začala smát. "Zítra odpoledne."
Usmála jsem se a mamka mezitím odešla. Začala jsem přemýšlet jací budou a chtěla jsem to probrat s Ellen, ale pak jsem si vzpomněla, že jsme se trochu pohádaly. Řekla jsem si že jí zavolám a urovnám to.
"Haló?" ozvalo se, když jsem vytočila číslo.
"Ahoj Ellen, tady Ginger. Promiň za to odpoledne. Byla jsem nervózní z toho kouzla. Takže dobrý?" omluvila jsem se a doufala že to přijme.
"Jasně že je to v pohodě. Vždyť to byla pitomost se kvůli tomu pohádat." řekla Ellen.
"Mám novinu! Zítra se do domu vedle nás přistěhuje nová rodina. Jmenujou se Halleovi a mají syna v našem věku." řekla jsem jí nadšeně.
"To je super. Už se nemůžu dočkat. Mohla bych k vám zítra přijít?" zeptala se Ellen
"Jasně! Budeme šmírovat!" zasmála jsem se.
Druhý den ráno jsem se probudila asi v půl páté ráno. Vzbudil mě kohout.
"Zatracenej kohout. Přísahám, že ho uškrtím." zamumlala jsem. Vstala jsem a šla k oknu. Chtěla jsem ho otevřít a zařvat na toho kohouta ať je zticha. Ale než jsem to stihla udělat, tak najednou byl zticha. Podívala jsem se z okna a uviděla toho kohouta, jak leží na zemi a vedle něho jeho hlava. Málem jsem se pozvracela. Asi jsem nebyla jediná, komu to vadilo. Tak jsem šla zpět do postele a do pěti minut usnula.
Probudila jsem se kolem desáté ráno.
"Jsi vzhůru?" zabušil mi na dveře můj táta.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" zaječela jsem. Bože, celej život mě takhle budí. Proč mi tohle dělá?
"Takže, jsi vzhůru." vstoupil do pokoje s úsměvem.
"Ne, ještě spím." vyplázla jsem na něj jazyk.
"Tak to tě ještě nechám spát."
"Tak dobrou."
"Ne, nesmíš už spát. Přišla za tebou Ellen, prý že jdete šmírovat. Tak tady máš můj dalekohled." zasmál se táta a já se přidala. Do pokoje přišla Ellen.
"Ahoj." přivítala jsem jí.
"Ahoj. Hele, co to venku tak smrdí?" zeptala se a sedla si do křesla.
"No...náš kohout chcípnul." řekla jsem.
"Aha a jak?"
"Upadla mu hlavička." řekla jsem a trochu se zasmála.
"Cože?!"
"Upadly ti uši?" zeptala jsem se.
"Ne, ale ten kohout neměl hlavu?" zeptala se překvapeně a já se rozhodla, že jí povím, co jsem viděla.
"Vzbudila jsem se asi v půl páté ráno a...."
Když jsem skončila, koukala na mě s otevřenou pusou a vykulenýma očima.
"No jo fakt." přikývla jsem.
"Ale kdo to mohl udělat?" přemýšlela Ellen.
"Vrah kohoutů?" pokusila jsem se o vtip.
"Ty by sis ze všeho dělala jenom srandu." protočila oči Ellen.
"Já za to nemůžu."
"Jasně že, ne."
"Pojď radši šmírovat ty naše nový sousedy." řekla jsem a vzala do ruky dalekohled. Stouply jsme si k oknu a já šmírovala jako první. Viděla jsem tmavovlasého, vysokého kluka jak nese do domu křeslo. Chtěla jsem se dívat dál, ale už na mě řvala Ellen, ať jí dám ten dalekohled.
"Dej to sem." křičela.
"No jo, aby ses nezbláznila."
"Hej, ten je hezkééééj." rozplývala se Ellen.
"Dej mi ten dalekohled."
Podívala jsem se na něj a on najednou zamával. Chtěla jsem udělat totéž, tak jsem otevřela okno, ale málem jsem se pozvracela. Ten smrad byl vážně příšernej. Proč to ještě nikdo neuklidil?
"Tatíííííí?!" zařvala jsem. Za chvíli strčil nos do dveří táta a zeptal se, co se děje.
"Proč jsi ještě neuklidil toho kohouta?"
"Nějak nebyl čas."
"Aha, tak on nebyl čas. OKAMŽITĚ TO JDI UKLIDIT." zakřičela jsem na něj.
"No jo, vždyť už jdu." odešel.
"To vždycky zabere." usmála jsem se spokojeně.
"Jak ty to děláš?"
"Nevím," pokrčila jsem rameny, "pojď zase šmírovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama