6. To si ze mě děláte prdel?

18. září 2012 v 10:33 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
"Jak chceš. Takže, s Blackem jsem dvojčata. Jsem mladší o dvě minuty. Pak ještě Regulus, ten je nejmladší. Když jsem se narodil, tak si naše matka chtěla nechat jen Siria a Regula, mě nechtěla. Nevím proč. Proto mě týden po narození odnesla do sirotčince. Tam si mě v 5 letech odvedli Thompsonovi. V 11 letech jsem nastoupil do Bradavic a potkal tady Siriuse a Reguluse. Věděli o mně a já věděl o nich. Moje pravá matka teď určitě lituje toho, že se mě vzdala." zakončil Patrick, usmál se, ale vzápětí sykl bolestí. Omluvil se a rychle odešel.
Já jsem se ještě ani nevzpamatovala z toho, že mě podvedl a teď ještě musím strávit i tohle. Já to nezvládnu. Začala jsem lapat po dechu.
"Stello?" slyšela jsem, než jsem se propadla do tmy.
Probudila jsem se na ošetřovně. Co tu sakra dělám? A jo, vždyť já omdlela. Dovnitř vtrhla Andy s Lily. Za nimi pak přišel Black, Potter a Lupin. Co tady dělají? Vždyť je skoro neznám. Když uviděli, že jsem vzhůru, tak se mi všichni vrhli okolo krku, že mě málem uškrtili.
"Co je vám?" zeptala jsem se, ale úsměv se mi pomalu vytrácel, když se dívala do jejich vážných tváří.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala jsem se.
"Dva týdny." odpověděla Andy a já vykulila oči.
"To neni možný." vyjekla jsem.
"Pompfreyová říkala, že bude zázrak, jestli se vůbec probereš. Ale neví, proč si omdlela." řekla, Lily.
"Hm." zamumlala jsem.
Najednou se otevřely dveře a dovnitř někdo vešel. No to si ze mě děláte prdel? Co ten tady dělá? Kvůli němu jsem tady.
"Co tu chceš? Jdi si smrdět jinam." zavrčela jsem na něj.
"Přišel jsem se podívat na svoji holku." řekl Patrick, přešel ke mně a políbil mě.
Vlepila jsem mu facku, až to mlasklo. "Co si to dovoluješ? A co tě vede k tomu, že jsem pořád tvoje holka?"
"Vždycky dostanu to, co chci." řekl Patrick.
"Je vidět, že rodinu nezapřeš." ušklíbla jsem se. Black naproti mě se zamračil. No co je? Jsou oba dva stejní.
"Vypadni odsud." zavrčela jsem na něj. Vážně to tady začíná smrdět. Cítíte to?
"Stejně tě dostanu." řekl a odešel.
"Už si mě měl, debile." řekla jsem, když odešel.
Zrovna jsem si chtěla začít povídat s ostatními, když dovnitř vletěla Popy, s tím, že bych měla odpočívat. Poslala Andy, Lily a ostatní pryč a já začala protestovat.
"Odpočívala jsem dva týdny. Kdy mě pustíte? Nemohla bych jít už teď?" zadívala jsem se na Popy s nadějí.
"Ne to nejde." trvala Popy
"Proč ne?" zvolala jsem nešťastně.
"Už jsem říkala, že musíte odpočívat." řekla Popy a stlala postel vedle mě.
"Prosím!" udělala jsem na ni psí oči.
"No dobře, ale večer se přijďte ukázat." svolila a já se usmála a objala jí.
"Děkuju! Strašně moc děkuju!" nadšeně jsem vykřikla. Vystřelila jsem z ošetřovny a běžela za ostatními do Velké Síně. Zrovna byl oběd. Vtrhla jsem tam a zvolala:
"Nazdar!"
Všichni na mě čuměli jako na debila. Nejspíš jsem tak i vypadala. To je taky nápad běžet rovnou sem. Bože, já jsem debil. Šla jsem k našemu stolu. Když jsem si sedla, spustili na mě, co tu dělám.
"Stello, co tady blbneš? Máš být přeci na ošetřovně. Pojď, doprovodím tě tam." vybalila na mě Lily.
"Lily, klid. Pompfreyová mě pustila, ale večer se u ní mám ukázat." uklidňovala jsem jí. Rozhlídla jsem se a všimla si, že na mě Patrick kouká.
"Nečum!" vyprskla jsem na něj. Usmál se na mě a políbil nějakou holku. Co je mi po ní? Já totiž vím o něčem, co ho rozhodně naštve. Sladce jsem se na něj usmála. Natáhla jsem se po Blackovi, který seděl vedle mě, a vášnivě ho políbila. Koutkem oka jsem zahlídla, jak si Patrick stoupl a se zděšením v obličeji odešel z Velké Síně. Blacka jsem líbala, dokud se za Patrickem nezavřely dveře. Pak jsem ho pustila a nandala si na talíř kuřecí stehno. Miluju kuřecí stehna!
"Co to měla být?" zeptal se totálně zmatený Black. Musela jsem se zasmát.
"Ale nic. Z toho si nic nedělej." usmála jsem se.
"Nechceš se mnou chodit?" vypadlo z něj najednou. Dýňovou šťávu, kterou jsem zrovna pila, jsem vyprskla.
"Co...cože?" koktala jsem.
"Ptal jsem se, jestli se mnou nechceš chodit." řekl Black.
"Ani kdyby mě za to platili." zasyčela jsem mu do obličeje a odešla. Zamířila jsem do naší společenky. Ale když jsem uviděla, kdo v ní je, tak jsem si to rozmyslela a šla do pokoje.
"Nikam nechoď" zavolal za mnou Patrick.
"Ty mi nemáš co rozkazovat." odsekla jsem a vydala se do pokoje.
"Řekl jsem, že nikam nepůjdeš." sykl Patrick a surově mě chytl za ruku.
"Co si to dovoluješ?!" vyjela jsem na něj.
"Beru si, to, co chci." řekl prostě Patrick.
"Mě už nikdy nedostaneš." zasyčela jsem.
"To si jenom myslíš." řekl a pevně mě stiskl v náručí. Najednou jsme se přemístili. Všude byla tma a lidi s kapucemi. Naproti mě byl...ne panebože to nemůže být pravda. Naproti mě seděl na trůně Lord Voldemort. Takže…Patrick je Smrtijed. Ale jak může být v Nebelvíru? To nechápu.
"Hm, hezkou oběť jsi nám přivedl." zasyčel ledově Lord Voldemort.
"Děkuji, pane." řekl Patrick a uklonil se.
"Takže, Stello, položím ti takovou snadnou otázku. Chceš se přidat na naší stranu?" zeptal se mě Temný Pán.
"To si ze mě děláte prdel?" vyjekla jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama