Září 2012

6. To si ze mě děláte prdel?

18. září 2012 v 10:33 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
"Jak chceš. Takže, s Blackem jsem dvojčata. Jsem mladší o dvě minuty. Pak ještě Regulus, ten je nejmladší. Když jsem se narodil, tak si naše matka chtěla nechat jen Siria a Regula, mě nechtěla. Nevím proč. Proto mě týden po narození odnesla do sirotčince. Tam si mě v 5 letech odvedli Thompsonovi. V 11 letech jsem nastoupil do Bradavic a potkal tady Siriuse a Reguluse. Věděli o mně a já věděl o nich. Moje pravá matka teď určitě lituje toho, že se mě vzdala." zakončil Patrick, usmál se, ale vzápětí sykl bolestí. Omluvil se a rychle odešel.
Já jsem se ještě ani nevzpamatovala z toho, že mě podvedl a teď ještě musím strávit i tohle. Já to nezvládnu. Začala jsem lapat po dechu.
"Stello?" slyšela jsem, než jsem se propadla do tmy.
Probudila jsem se na ošetřovně. Co tu sakra dělám? A jo, vždyť já omdlela. Dovnitř vtrhla Andy s Lily. Za nimi pak přišel Black, Potter a Lupin. Co tady dělají? Vždyť je skoro neznám. Když uviděli, že jsem vzhůru, tak se mi všichni vrhli okolo krku, že mě málem uškrtili.
"Co je vám?" zeptala jsem se, ale úsměv se mi pomalu vytrácel, když se dívala do jejich vážných tváří.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala jsem se.
"Dva týdny." odpověděla Andy a já vykulila oči.
"To neni možný." vyjekla jsem.
"Pompfreyová říkala, že bude zázrak, jestli se vůbec probereš. Ale neví, proč si omdlela." řekla, Lily.
"Hm." zamumlala jsem.
Najednou se otevřely dveře a dovnitř někdo vešel. No to si ze mě děláte prdel? Co ten tady dělá? Kvůli němu jsem tady.
"Co tu chceš? Jdi si smrdět jinam." zavrčela jsem na něj.
"Přišel jsem se podívat na svoji holku." řekl Patrick, přešel ke mně a políbil mě.
Vlepila jsem mu facku, až to mlasklo. "Co si to dovoluješ? A co tě vede k tomu, že jsem pořád tvoje holka?"
"Vždycky dostanu to, co chci." řekl Patrick.
"Je vidět, že rodinu nezapřeš." ušklíbla jsem se. Black naproti mě se zamračil. No co je? Jsou oba dva stejní.
"Vypadni odsud." zavrčela jsem na něj. Vážně to tady začíná smrdět. Cítíte to?
"Stejně tě dostanu." řekl a odešel.
"Už si mě měl, debile." řekla jsem, když odešel.
Zrovna jsem si chtěla začít povídat s ostatními, když dovnitř vletěla Popy, s tím, že bych měla odpočívat. Poslala Andy, Lily a ostatní pryč a já začala protestovat.
"Odpočívala jsem dva týdny. Kdy mě pustíte? Nemohla bych jít už teď?" zadívala jsem se na Popy s nadějí.
"Ne to nejde." trvala Popy
"Proč ne?" zvolala jsem nešťastně.
"Už jsem říkala, že musíte odpočívat." řekla Popy a stlala postel vedle mě.
"Prosím!" udělala jsem na ni psí oči.
"No dobře, ale večer se přijďte ukázat." svolila a já se usmála a objala jí.
"Děkuju! Strašně moc děkuju!" nadšeně jsem vykřikla. Vystřelila jsem z ošetřovny a běžela za ostatními do Velké Síně. Zrovna byl oběd. Vtrhla jsem tam a zvolala:
"Nazdar!"
Všichni na mě čuměli jako na debila. Nejspíš jsem tak i vypadala. To je taky nápad běžet rovnou sem. Bože, já jsem debil. Šla jsem k našemu stolu. Když jsem si sedla, spustili na mě, co tu dělám.
"Stello, co tady blbneš? Máš být přeci na ošetřovně. Pojď, doprovodím tě tam." vybalila na mě Lily.
"Lily, klid. Pompfreyová mě pustila, ale večer se u ní mám ukázat." uklidňovala jsem jí. Rozhlídla jsem se a všimla si, že na mě Patrick kouká.
"Nečum!" vyprskla jsem na něj. Usmál se na mě a políbil nějakou holku. Co je mi po ní? Já totiž vím o něčem, co ho rozhodně naštve. Sladce jsem se na něj usmála. Natáhla jsem se po Blackovi, který seděl vedle mě, a vášnivě ho políbila. Koutkem oka jsem zahlídla, jak si Patrick stoupl a se zděšením v obličeji odešel z Velké Síně. Blacka jsem líbala, dokud se za Patrickem nezavřely dveře. Pak jsem ho pustila a nandala si na talíř kuřecí stehno. Miluju kuřecí stehna!
"Co to měla být?" zeptal se totálně zmatený Black. Musela jsem se zasmát.
"Ale nic. Z toho si nic nedělej." usmála jsem se.
"Nechceš se mnou chodit?" vypadlo z něj najednou. Dýňovou šťávu, kterou jsem zrovna pila, jsem vyprskla.
"Co...cože?" koktala jsem.
"Ptal jsem se, jestli se mnou nechceš chodit." řekl Black.
"Ani kdyby mě za to platili." zasyčela jsem mu do obličeje a odešla. Zamířila jsem do naší společenky. Ale když jsem uviděla, kdo v ní je, tak jsem si to rozmyslela a šla do pokoje.
"Nikam nechoď" zavolal za mnou Patrick.
"Ty mi nemáš co rozkazovat." odsekla jsem a vydala se do pokoje.
"Řekl jsem, že nikam nepůjdeš." sykl Patrick a surově mě chytl za ruku.
"Co si to dovoluješ?!" vyjela jsem na něj.
"Beru si, to, co chci." řekl prostě Patrick.
"Mě už nikdy nedostaneš." zasyčela jsem.
"To si jenom myslíš." řekl a pevně mě stiskl v náručí. Najednou jsme se přemístili. Všude byla tma a lidi s kapucemi. Naproti mě byl...ne panebože to nemůže být pravda. Naproti mě seděl na trůně Lord Voldemort. Takže…Patrick je Smrtijed. Ale jak může být v Nebelvíru? To nechápu.
"Hm, hezkou oběť jsi nám přivedl." zasyčel ledově Lord Voldemort.
"Děkuji, pane." řekl Patrick a uklonil se.
"Takže, Stello, položím ti takovou snadnou otázku. Chceš se přidat na naší stranu?" zeptal se mě Temný Pán.
"To si ze mě děláte prdel?" vyjekla jsem.

5.Cože? To mi vysvětli!

9. září 2012 v 10:00 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
Nějak se nám podařilo prolézt až do 6. ročníku. To je zázrak, ne? Teda, Lily měla nastudováno učivo několik let dopředu a snažila se nám taky vtlouct něco do hlavy, ale marně. Jsme ztracený případ. Takže je to určitě zázrak.
Taky ještě pořád chodím s Patrickem, což taky nechápu. Jak se mnou mohl vydržet? A ještě pořád jsem z něj nedostala důvod, proč se s Blackem tolik nenávidí.
Když už jsme u Blacka, tak mi pořád nepřestal rozmlouvat moje chození s Patrickem. Nevím, jestli mi chce pomoct nebo to dělá jenom proto, aby mě dostal do postele. Vsadila bych se, že je to ta druhá možnost.
Teď zrovna ležím vedle Patricka, po krásně strávený noci. Asi vám došlo, co jsme dělali.
"O čem přemýšlíš?" zeptal se mě a políbil mě na rameno.
"Proč se s Blackem tak nesnášíte?" zeptala jsem se a otočila se na něj, abych mu viděla do očí.
"To je dlouhá historie a já jí teď nechci rozebírat. Slibuju, že ti to někdy řeknu, ale ne hned." řekl a očima mě prosil, ať už o tom nemluvím. Prozatím to nechám být, ale však já to z něho dostanu.
"Dobře." řekla jsem.
"Děkuju." oddechl si a políbil mě. Vstala jsem a začala se oblékat, protože mě už určitě shánějí holky.
"Co je? Kam jdeš?" zeptal se zaraženě Patrick.
"Zpátky do svého pokoje. Holky už mě asi hledají. Tak ahoj." řekla jsem a políbila ho na rozloučenou.
"Ahoj" řekl. Rychle jsem pádila do svého pokoje, protože kdybych potkala nějakého profesora, tak bych měla průšvih. Holky totiž nesmí do klučičích ložnic. Ale moje motto je: Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Kdyby učitelé věděli…
"No, kde jsi?" vybafla na mě Andy, hned jak jsem otevřela dveře.
"Před tebou." odpověděla jsem jízlivě.
"Fakt? Já tě ale nevidím. Stello? Stello, kde jsi?" Andy dělala, že si mě nevšimla, ale nešlo jí to, protože si nějak zamotala nohy a spadla na zem. No jo, jenže na té zemi byl kyblík, co tam dala Lily, protože chtěla vytírat, ale nedostala se k tomu. A Andy spadla hlavou přímo do něj, takže se celý jeho obsah vylil na zem.
Začala jsem se strašně smát, že jsem nemohla skoro dýchat.
"Tak mi pomoz, ne?" zavrčela Andy a já jí začala pomáhat na nohy. Když už stála pevně nohama na zemi, tak jsme vyrazily na snídani. Po cestě jsem se Andy zeptala, kde je Lily.
"No já nevím. Od rána jsem jí neviděla. Když se vzbudila, tak šla do koupelny a pak se hned zdejchla." odpověděla mi Andy.
"DEJ MI UŽ KONEČNĚ POKOJ!" zařvala nějaká osoba z chumlu, co jsme viděly před sebou.
S Andy jsme se na sebe podívaly a nastejno řekly: "Potter."
"Ale Evansová, vždyť ty mě miluješ!" začal se svými typickými řečmi. Za tu dobu, co mi Lily řekla že jí začal zvát na rande Potter uběhlo už pár let, ale on s tím pořád nepřestal. Jednou dokonce v sobotu v šest ráno přiletěl na koštěti před naše okno s kyticí v ruce a zpíval:
"Evansová, ty jsi má, jediná!"
A to zpíval pořád dokola. Po deseti minutách toho měl snad celej hrad dost a všichni na něj řvali, ať odletí na nějakou hodně vzdálenou planetu.
"Já bych nikdy nemilovala kluka, co vypadá jako starý, hodně krát použitý, vypelichaný koště! Tak už to sakra pochop." řvala na něj Lily a její řev mě vrátil zpátky do naší doby.
"Neřvi tak." couval Potter.
"Lily, kašli na něj. Vždyť ti za to nestojí." křikla jsem na ní.
"A já za to stojím?" odněkud se vynořil Black. No skvělý, ještě ten tady chyběl.
"Ty za to stojíš asi tak jako tvůj brácha" řekla jsem
"Kterej?" zeptal se Black.
"Co?" nechápala jsem.
Black jakoby si najednou něco uvědomil, sebou cukl a radši rychle řekl: "Ale nic."
Ještě jednou jsem na něj vrhla nechápavý pohled a zavolala jsem Lily, ať jde s námi.
"Pochopily jste něco z toho, co Black řekl?" zeptala jsem se a kroutila hlavou.
"Ne." řekly obě najednou. Šly jsme na snídani a snědly jsme toho docela dost.
"Já mám pořád hlad." řekla jsem smutně.
"Vždyť si vyjedla skoro všechno co tu bylo." smály se holky.
"Hm. Tak, co budeme dělat?" zeptala jsem se vesele.
"Učit se?" navrhla Lily.
"NE!" vykřikly jsme s Andy.
"Co kdybychom šly k jezeru?" navrhla jsem.
Obě přikývly, takže jsme vyrazily. Cestou se k nám připojili Poberti. Naproti nám šel Patrick. Zeptala jsem se ho, jestli se nechce připojit. Podíval se na Blacka a řekl:
"Radši ne."
"Proč se tak nesnášíte?" otočila jsem se na Blacka.
"To ať ti řekne on." řekl.
"Jenže on mi to právě nechce říct." řekla jsem.
"Tak za ním jdi a zeptej se ho, proč ti to nechce říct. Nemá důvod ti něco tajit." poradila mi Andy.
"Dobře, já jdu. Uvidíme se potom." řekla jsem a rozeběhla se zpátky k hradu.
Sháněla jsem Patricka všude možně, ale prostě jsem ho nemohla najít. Ještě zkusím Komnatu nejvyšší potřeby, a když nebude ani tam, tak to vzdám. Když jsem tam vešla, uviděla jsem Patricka v posteli. To by nebylo zase tak hrozný, kdyby nebyl nahej a s nějakou holkou.
"Ty hajzle! Ty nechutnej děvkaři. Nenávidím tě. Už mi nechoď na oči." řvala jsem na něj a házela po něm všechno co mi přišlo pod ruce. Pak jsem třískla dveřma a běžela k nám do pokoje. Tam byly všechny moje spolubydlící. Když mě uviděly, tak se ke mě rozeběhly, ale když viděly moje oči od slz, tak se zarazily.
"Stello, co se stalo?" zeptala se opatrně Andy.
"On mi zahnul s nějakou brunetou." brečela jsem a sesunula se na zem. Naposled než jsem usnula, jsem viděla Andy, jak prošla dveřma.
Pohled Andy:
To je takovej hajzl ten Patrick. Jak to mohl Stelle udělat? Vždyť se oba dva milovali. Tak proč? V dálce jsem uviděla Patricka, jak se líbá s nějakou blondýnou. Ale Stella říkala že jí zahnul s brunetou. Až když jsem přišla blíž zjistila jsem že je to Kim.
"Kim!" vyjekla jsem překvapeně.
"Jé, ahoj Andy. Jak je?" snažila se Kim vyhnout situaci.
"Tomu se nevyhneš," řekla jsem, "ale o tom si promluvíme potom. Já chci mluvit s Patrickem."
"Fajn." řekla Kim, ale dál tam stála.
"O samotě." zavrčela jsem na ní.
"No jo." řekla Kim a odešla.
"Tak co si chtěla?" zeptal se Patrick.
"Jak jsi to mohl Stelle udělat? Ona tě milovala. Myslela si, že ty jí taky." zakřičela jsem vyčítavě.
Pohled Stelly:

Bála jsem se že Andy půjde za Patrickem, proto jsem se rychle zvedla a šla za ní. Když jsem zašla za roh, uviděla jsem Andy a Patricka, jak stojí naproti sobě a mluví spolu.
"Jak jsi to mohl Stelle udělat? Ona tě milovala. Myslela si, že ty jí taky." zaslechla jsem Andy, jak na něj křičí. Ne, Andy nedělej to ještě horší, prosím.
"Prostě už mě nebavila." slyšela jsem Patricka, jak řekl bez známky citu v hlase. To je bastard! Nenávidím ho!
Pak jsem uviděla, jak mu Andy dala takovou facku až sletěl na zem. Potichu jsem se zasmála.
"Tak nebavila jo?" zakřičela Andy.
"Tak přece jenom máme s bratříčkem něco společného." ozval se Patrick ze země.
"Cože?" nechápala Andy.
"On vám to neřekl?" zeptal se překvapeně. No do háje. Musím tam jít.
"Co nám kdo měl říct?" zeptala se nechápavě Andy. Když to řekla, tak už jsem byla skoro u nich, ale to co řekl Patrick mě naprosto odrovnalo.
"Black je můj nevlastní bratr."
"Cože?" vykřikla jsem nastejno s Andy. Oba se na mě překvapeně otočili. Naprosto nevěděli že tu jsem.
"Stello." řekla Andy a opatrně ke mě vykročila. Zastavila jsem ji a otočila jsem se na Patricka.
"To mi vysvětli." řekla jsem.