4. To bude na dlouho!

4. června 2012 v 21:09 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
Ahoj, čtenáři! Tady máte 4.kapitolu. Píšu už pátou a prozradím vám, že se dozvíte proč se Patrick se Siriusem nesnášejí. A rovnou vám říkám, že trochu (no možná víc) pozměním Siriovu minulost. Přeju hezké čtení! :)

Byla jsem jako v transu. Patrick umí dobře líbat! Na chvilku mě přestal líbat (což se mi ani trochu nelíbilo), protože jsme se museli oba nadechnout. Ale když začal vstávat, tak už jsem začala protestovat.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"Musíme zpátky do hradu. Za chvilku je večeře." řekl Patrick. Ani trochu se mi nechtělo, ale museli jsme. A hádejte, koho jsme cestou potkali? Jestli hádáte že Blacka, tak hádáte správně. Idiot nafoukanej.
"Kam jdete, vy dvě hrdličky?" zeptal se.
"Co nejdál od tebe." odpověděla jsem naštvaně.
"Ale. Co tak naštvaně?" zeptal se s tím svým úsměvem Black.
"Za to můžeš ty." odsekla jsem.
"Proč já?" zeptal se ublíženě Black.
Podíval jsem se na něj pohledem: měl si ty vůbec někdy mozek?. Chytla jsem Patricka za ruku a odtáhla ho na večeři. Sedli jsme si co nejdál od něho. Já už to fakt nechápu. Jak může být tak blbej? Už jsem chtěla začíst jíst, když se ozvala Lily:
"Tak co? Jaký bylo rande?" zeptala se mě šeptem.
"Skvělý. Líbali jsme se." odpověděla jsem taky šeptem.
"Stello, to je úžasný," vyhrkla Lily a zakřičela na Andy, který právě vešla do síně:" hej, Andy! Pojď sem!"
Takže Stello, připrav se na výslech.
Už nikdy se nenechám takhle vyslýchat. To bylo jako kdybych někoho zabila. To bylo samé: Jak? Co bylo potom? Jsem z toho dne unavená a teď zrovna ležím na svojí posteli. Najednou se otevřou dveře a dovnitř vejde Andy. Víc si nepamatuju.
"Stello? Víš já," nedořekla, protože si všimla, že jsem usnula. Asi odešla a nechala mě spát. Přece jenom to byl dlouhý den. S hrůzou jsem si uvědomila jednu věc: Zítra začíná vyučování.
Ráno mě probudila ledová voda.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. Sakra, co to děláte? ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" ječela jsem na holky, které se mezitím tlemily na zemi u koberce.
"Nechtěla si vstávat." řekly jednohlasně a dál se tlemily. Všimla jsem si kyblíku u Andiných nohou a potichu jsem se k nim přikradla a vzala ho. Ani mě neviděly, jak moc se smály. Šla jsem do koupelny a napustila do kyblíku vodu. Slyšela jsem, jak holky zjistily, že tam nejsem.
"Kde je?" zeptala se Andy.
"Andy?" zeptala se Lily nejistě.
"Ano?" řekla Andy.
"Kde je ten kyblík?" zeptala se Lily trošičku vyděšeně. Potichu jsem se zasmála a vyšla z koupelny.
A v tu chvíli kdy jsem po nich vychrstla tu vodu, se ony otočily. Teď jsem se tlemila já.
"Měly-měly-by jste se-vidět." vyrážela jsem se ze sebe mezi výbuchy smíchu. Nemohla jsem se přestat smát.
"A nechceš se radši podívat na sebe?" řekla mi navztekaně Andy.
Trochu jsem se zarazila a šla se podívat do zrcadla. To co jsem viděla, mě trochu vyděsilo. Vlasy mi visely zplihle po tváři, oči jsem měla trochu černé od zbytku make-upu a ještě aby toho nebylo málo, mi holky přimalovaly tužkou knírka. Takže skvělý. Ale i přesto jsem se musela začít smát. A Lily s Andy se ke mně přidaly.
"No tak, holky. Dost! Musíme se připravit." zavelela Lily.
"No jo ty Paní Nezameškám ani jednu hodinu." řekla jsem s nechutí v hlase. Vůbec se mi nechtělo se začít učit.
Lily na mě jen vyplázla jazyk a šla do koupelny. Hej tak jsem ale chtěla já. Rychle jsem za ní vyběhla, ale to už se zamykala.
"Hej Lily, otevři ty dveře! Já tam potřebuju víc než ty!" začala jsem bušit do dveří.
"Počkej si" ozvalo se tlumeně z koupelny.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" to se pro změnu ozvalo z druhé strany pokoje.
Otočila jsem se a uviděla Andy, jak sedí na zemi zavalená oblečením. No jo, nemá být bordelář.
"V pohodě?" zeptala jsem se jí se smíchem.
"Ne!" zavrčela.
Radši jsem jí nechala a šla si taky vybrat oblečení. Na mě se naštěstí nevyvalilo. Musela jsem se znova usmát. Vzala jsem si obyčejné džíny a bílé tričko. Stejně na tom budu mít hábit, tak proč se mám oblékat do něčeho nóbl. Jak znám Andy, tak si vezme minisukni.
"Stello, můžeš jít." řekla Lily, která mezitím vyšla z koupelny. Chtěla jsem si rychle vzít oblečení, ale předběhla mě Andy, která tam rychle vlítla.
"Do prdele." ulevila jsem si, když se taky zamkla.
"Klídek" řekla Lily.
"Jak mám být asi v klidu, když hned první den přijdu pozdě?" zeptala jsem se.
"Ale nepřijdeš." řekla Lily.
"Hm"
"Hele Stello, víš, mě začal teď pořád zvát na rande jeden kluk, ale on si o sobě myslí, že je děsnej frajer. Je to James Potter. Takže nevím. Jako je pěknej, ale to jak se chová. Já prostě nevím." svěřila se mi Lily.
"Hele Lily, v tomhle ti poradit nemůžu. Zkus počkat. Jestli ho to nepřejde, tak to zkus." řekla jsem.
"No konečně." řekla jsem, když Andy vyšla z koupelny. Já tam rychle vlítla a už jsem si to šinula ke sprše. Jenom jsem se tak narychlo opláchla, usušila a oblékla. Teď šlo na řadu líčení. Umyla jsem si obličej, ale ten knírek mi pořád nešel smýt. Bože, čím to nakreslily? No nic. Bleskově jsem se nalíčila a vypadla z koupelny. Když jsem vyšla, tak se mi holky začaly smát.
"Co je?" zeptala jsem se podrážděně.
"Vypadáš jako mušketýr." smály se.
"Čím jste to vlastně nakreslily?" zeptala jsem se.
"Permanentkou" řekly jednohlasně.
"Permanentkou! Bože, to bude trvat tak dva dny než se to smyje" řekla jsem vztekle.
Holky se mi omluvily a šli jsme na už končící snídani. Ještě jsem do sebe něco hodily a vzaly si rozvrh. První hodinu jsme měly Lektvary. Tak jsme spěchaly do třídy. Vpadly jsme tak jak velká voda.
Křiklan si nás zlostně přeměřil.
"Už jste tu dávno měly být. Řekněte nám důvod vaší absence a proboha mi řekněte, proč máte, slečno Adkinsonová pod nosem černou barvu?" zeptal se.
"Víte, důvod naší absence je takový že tady Lily se fintila kvůli tady Pottíkovi, Andy zas zastihla lavina v špatnou dobu a já tak trochu zaspala. A ta černá barva to je rozmazaný knírek, který mi ty dvě nemehla permanentkou namalovaly." vysvětlila jsem a pár studentů se pochechtávalo.
"Dobrá, jděte si sednout. Příště přijďte včas." řekl Křiklan a vrátil se k vysvětlování nějakého lektvaru. Andy a Lily si sedly spolu, tak jsem si sedla vedle Patricka.
"Ahoj" pozdravila jsem a on mi kývl na pozdrav. Křiklan něco vysvětloval, ale já měla totálně vypnuto. Zachytila jsem něčí pohled. Black se na mě zubil na druhé straně třídy. Ukázala jsem na něj "slušné" gesto a dál si ho nevšímala.
"Slečno Adkinsonová, nechtěla byste nám zopakovat, o čem jsem tu mluvil?" zeptal se přísně Křiklan.
"Nechtěla, ale děkuji za nabídku. Myslím, že jednou to třídě stačilo." usmála jsem se nevinně.
Křiklan mě jen probodl přísným pohledem a nevšímal si mě.
To bude na dlouho!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama