3.Rande

30. dubna 2012 v 16:43 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
Ta Andy mi dala teda hodně zabrat. S vybíráním oblečení jsme zabraly asi tři nebo čtyři hodiny. Ona je v tomhle něco jako Lily v učení. Ale zpátky k mému rande nebo randeti? Jak to je? No, to je jedno. S Patrickem se máme sejít u jezera někdy po obědě. Říkal asi v jednu. Už se nemůžu dočkat, i když nevím o čem se budeme bavit. Přemýšlím, o tom asi dlouho, protože přede mnou stála naštvaná Andy a dupala nohou.
"Co je?" zeptala jsem se.
"Už tady stepuju hodinu, zkouším tě nějak probudit z toho tvého snění, ale prostě to nejde. Takže, koukej ten svůj línej zadek zvednout a přesunout do Velké síně na oběd!" zakřičela Andy.
"Tak promiň. Trochu jsem se zamyslela." omluvila jsem se a provinile se na ní podívala.
"Trochu?" řekla Andy posměšně. Možná trochu víc.
"Jdeme?" změnila jsem radši téma. Navíc mám hlad.
Andy se usmála. "Jasně."
Vyrazily jsme na oběd. V půli cesty se k nám připojili Poberti. Zbytek cesty jsem šla otráveně. Andy se mě snažila několikrát rozesmát, ale já jen zavrtěla hlavou že to nemá cenu. Nemám Poberty moc ráda. Ale Remus je docela fajn, když nepočítám jak má moc zabořenej ten svůj nos v knížkách, že do nich už určitě udělal díru. Mezitím už jsme došli do Velké síně. Od stolu na mě mával Patrick, tak jsem vyrazila k němu. Ještě jsem slyšela jak se Black zeptal Andy.
"Ona s ním chodí?"
V duchu jsem se zasmála. Je neuvěřitelný jak někdo může být tak blbej.
"Ahoj." řekla jsem nadšeně, když jsem dosedla vedle Patricka.
"Ahojky. Těšíš se?" zeptal se Patrick.
"No jasně že se těším." usmála jsem se.
Patrick se taky usmál, ale úsměv mu zmrzl na rtech, když si naproti nám přisednul Black.
"Co je ti?" zeptala jsem se šeptem Patricka.
"Promiň, ale to ti nemůžu říct." omlouval se Patrick. Nechala jsem to být. Sice jsem nechápala, proč se tak nesnášejí, ale nechtěla jsem být vlezlá, tak jsem se neptala. Stejně to někdy později z něj dostanu.
Zbytek oběda proběhnul docela v klidu. Až na pár těch malých hádek mezi Patrickem a Blackem. Už jsem dojedla, takže jsem se zvedla k odchodu. Všimla jsem si, že začal zvedat i Black, tak jsem radši zrychlila a skoro utíkala do pokoje. Ale k mé smůle mě doběhl.
"Stello! Skoro jsem...tě...nedohnal. Musím...ti...něco říct." snažil se popadnout dech Black.
"Ať je to rychlý Blacku. Nemám na tebe náladu." řekla jsem vztekle.
"Chtěl jsem tě varovat před Patrickem. Není takový, jaký se zdá. Vím o něm mnohem víc než ty. Dávej si na něj prosím pozor." prosil Black.
Chvíli jsem na něj civěla a pak jsem se šíleně rozesmála. "Co ty o něm můžeš vědět? On není děsnej děvkař jako ty. On se umí aspoň omluvit, což tobě nejde z pusy. Ty musíš být prostě za každou cenu frajer každou chvíli. Ale něco ti řeknu. Je to jenom maska. A za tou maskou se skrývá malý uřvaný dítě. Rodinu nezapřeš Blacku. Jsi stejný jako všichni v tvojí rodině, jenom si to nechceš připustit. Proto předstíráš že si něco víc!" zasyčela jsem mu do obličeje, otočila se a odkráčela do pokoje. Tam jsem za sebou zavřela dveře a prudce oddechovala. Tak za tohle mě bude nenávidět až do konce života. Co je mi po něm? Sedla jsem si na postel a asi jsem usnula, protože si víc nepamatuju.
"Stello, tak se už sakra prober! Nestihneš rande" ječela Andy. To mě probralo. Otevřu oči a podívám se na hodiny a je čtvrt na dvě.
"Sakra Andy. Já to nestihnu. Prosím tě vyndej mi ze skříně to oblečení, co jsme vybíraly." křikla jsem na ní, když jsem mizela ve dveřích koupelny. Po chvíli jsem z ní vylezla namalovaná a učesaná. Dala jsem si trochu pudru, řasenku, lesk na rty a jenom opravdu málo tužky na oči. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Na posteli už leželo připravené oblečení- šedé tílko a na něm černé tílko s obrázkem, šedé upnuté džíny, černé kozačky a zlatý náhrdelník.

Bylo to hezké oblečení. Když jsem si ho oblékla, tak jsem se ještě chvíli prohlížela v zrcadle. Ale Andy na mě zakřičela ať už padám nebo to nestihnu. Z pokoje jsem vystřelila a ve společence jsem plnou rychlostí vrazila do Blacka. Oba jsme skončily na zemi (samozřejmě on na mě). Všichni ve společence se na nás dívali.
"Slez ze mě" zavrčela jsem na něj.
"A co když ne?" usmál se škádlivě Black. Chvíli po tom zaskučel bolestí. Ptáte se, co jsem mu udělala? Měla jsem uvolněnou nohu, tak jsem jí pokrčila a kopla ho mezi nohy. Zase jsem se rozběhla a běžela jsem co nejrychleji, jak jsem dokázala. Už jsem v dáli u jezera viděla siluetu Patricka. Běžela jsem dál, ale neudržela jsem to a vrazila do něj. Stál zády ke mně, takže spadl do vody na břicho. To určitě bolí. Vzpamatovala jsem se a hned mu začala pomáhat z vody.
"Panebože promiň. Já jsem to neubrzdila." řekla jsem a podívala se na něj. Taky se na mě podíval, vlasy mu spadaly do obličeje a tekla z nich voda. Přemáhala jsem touhu se rozesmát. Nevydržela jsem to a začala se smát. Patrick se na mě chvíli díval, ale pak se začal smát taky. Pomalu jsme se uklidňovali.
Patrick se najednou šibalsky usmál. Nevěděla jsem co má za lubem, ale když se ke mně začal pomalu přibližovat, tak mi to došlo.
"Ne! To neuděláš!" vyjekla jsem vyděšeně.
"Myslíš?" usmál se Patrick. Pochopili všichni? Je mokrej, takže mě chce obejmout. Ale to ne. To já si líbit nenechám. Já mokrá nebudu. Sleduj, jak ti uteču.
Otočila jsem se a započala tak hru na kočku a myš. Hodně rychle jsem běžela, ale na něj to stejně nestačilo. Chytil mě a povalil do trávy. Skláněl se nade mnou a já začala zrychleně dýchat. Tohle nebylo jako když na mě spadnul Black. V tomhle bylo něco víc.
Patrick se mi podíval hluboko do očí a.... políbil mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Příběh Stelly Adkinsonové?

Je to super!
Ujde to, ale znám mnohem lepší!
Ježiš! Co je to za volovinu?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama