Duben 2012

3.Rande

30. dubna 2012 v 16:43 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
Ta Andy mi dala teda hodně zabrat. S vybíráním oblečení jsme zabraly asi tři nebo čtyři hodiny. Ona je v tomhle něco jako Lily v učení. Ale zpátky k mému rande nebo randeti? Jak to je? No, to je jedno. S Patrickem se máme sejít u jezera někdy po obědě. Říkal asi v jednu. Už se nemůžu dočkat, i když nevím o čem se budeme bavit. Přemýšlím, o tom asi dlouho, protože přede mnou stála naštvaná Andy a dupala nohou.
"Co je?" zeptala jsem se.
"Už tady stepuju hodinu, zkouším tě nějak probudit z toho tvého snění, ale prostě to nejde. Takže, koukej ten svůj línej zadek zvednout a přesunout do Velké síně na oběd!" zakřičela Andy.
"Tak promiň. Trochu jsem se zamyslela." omluvila jsem se a provinile se na ní podívala.
"Trochu?" řekla Andy posměšně. Možná trochu víc.
"Jdeme?" změnila jsem radši téma. Navíc mám hlad.
Andy se usmála. "Jasně."
Vyrazily jsme na oběd. V půli cesty se k nám připojili Poberti. Zbytek cesty jsem šla otráveně. Andy se mě snažila několikrát rozesmát, ale já jen zavrtěla hlavou že to nemá cenu. Nemám Poberty moc ráda. Ale Remus je docela fajn, když nepočítám jak má moc zabořenej ten svůj nos v knížkách, že do nich už určitě udělal díru. Mezitím už jsme došli do Velké síně. Od stolu na mě mával Patrick, tak jsem vyrazila k němu. Ještě jsem slyšela jak se Black zeptal Andy.
"Ona s ním chodí?"
V duchu jsem se zasmála. Je neuvěřitelný jak někdo může být tak blbej.
"Ahoj." řekla jsem nadšeně, když jsem dosedla vedle Patricka.
"Ahojky. Těšíš se?" zeptal se Patrick.
"No jasně že se těším." usmála jsem se.
Patrick se taky usmál, ale úsměv mu zmrzl na rtech, když si naproti nám přisednul Black.
"Co je ti?" zeptala jsem se šeptem Patricka.
"Promiň, ale to ti nemůžu říct." omlouval se Patrick. Nechala jsem to být. Sice jsem nechápala, proč se tak nesnášejí, ale nechtěla jsem být vlezlá, tak jsem se neptala. Stejně to někdy později z něj dostanu.
Zbytek oběda proběhnul docela v klidu. Až na pár těch malých hádek mezi Patrickem a Blackem. Už jsem dojedla, takže jsem se zvedla k odchodu. Všimla jsem si, že začal zvedat i Black, tak jsem radši zrychlila a skoro utíkala do pokoje. Ale k mé smůle mě doběhl.
"Stello! Skoro jsem...tě...nedohnal. Musím...ti...něco říct." snažil se popadnout dech Black.
"Ať je to rychlý Blacku. Nemám na tebe náladu." řekla jsem vztekle.
"Chtěl jsem tě varovat před Patrickem. Není takový, jaký se zdá. Vím o něm mnohem víc než ty. Dávej si na něj prosím pozor." prosil Black.
Chvíli jsem na něj civěla a pak jsem se šíleně rozesmála. "Co ty o něm můžeš vědět? On není děsnej děvkař jako ty. On se umí aspoň omluvit, což tobě nejde z pusy. Ty musíš být prostě za každou cenu frajer každou chvíli. Ale něco ti řeknu. Je to jenom maska. A za tou maskou se skrývá malý uřvaný dítě. Rodinu nezapřeš Blacku. Jsi stejný jako všichni v tvojí rodině, jenom si to nechceš připustit. Proto předstíráš že si něco víc!" zasyčela jsem mu do obličeje, otočila se a odkráčela do pokoje. Tam jsem za sebou zavřela dveře a prudce oddechovala. Tak za tohle mě bude nenávidět až do konce života. Co je mi po něm? Sedla jsem si na postel a asi jsem usnula, protože si víc nepamatuju.
"Stello, tak se už sakra prober! Nestihneš rande" ječela Andy. To mě probralo. Otevřu oči a podívám se na hodiny a je čtvrt na dvě.
"Sakra Andy. Já to nestihnu. Prosím tě vyndej mi ze skříně to oblečení, co jsme vybíraly." křikla jsem na ní, když jsem mizela ve dveřích koupelny. Po chvíli jsem z ní vylezla namalovaná a učesaná. Dala jsem si trochu pudru, řasenku, lesk na rty a jenom opravdu málo tužky na oči. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Na posteli už leželo připravené oblečení- šedé tílko a na něm černé tílko s obrázkem, šedé upnuté džíny, černé kozačky a zlatý náhrdelník.

Bylo to hezké oblečení. Když jsem si ho oblékla, tak jsem se ještě chvíli prohlížela v zrcadle. Ale Andy na mě zakřičela ať už padám nebo to nestihnu. Z pokoje jsem vystřelila a ve společence jsem plnou rychlostí vrazila do Blacka. Oba jsme skončily na zemi (samozřejmě on na mě). Všichni ve společence se na nás dívali.
"Slez ze mě" zavrčela jsem na něj.
"A co když ne?" usmál se škádlivě Black. Chvíli po tom zaskučel bolestí. Ptáte se, co jsem mu udělala? Měla jsem uvolněnou nohu, tak jsem jí pokrčila a kopla ho mezi nohy. Zase jsem se rozběhla a běžela jsem co nejrychleji, jak jsem dokázala. Už jsem v dáli u jezera viděla siluetu Patricka. Běžela jsem dál, ale neudržela jsem to a vrazila do něj. Stál zády ke mně, takže spadl do vody na břicho. To určitě bolí. Vzpamatovala jsem se a hned mu začala pomáhat z vody.
"Panebože promiň. Já jsem to neubrzdila." řekla jsem a podívala se na něj. Taky se na mě podíval, vlasy mu spadaly do obličeje a tekla z nich voda. Přemáhala jsem touhu se rozesmát. Nevydržela jsem to a začala se smát. Patrick se na mě chvíli díval, ale pak se začal smát taky. Pomalu jsme se uklidňovali.
Patrick se najednou šibalsky usmál. Nevěděla jsem co má za lubem, ale když se ke mně začal pomalu přibližovat, tak mi to došlo.
"Ne! To neuděláš!" vyjekla jsem vyděšeně.
"Myslíš?" usmál se Patrick. Pochopili všichni? Je mokrej, takže mě chce obejmout. Ale to ne. To já si líbit nenechám. Já mokrá nebudu. Sleduj, jak ti uteču.
Otočila jsem se a započala tak hru na kočku a myš. Hodně rychle jsem běžela, ale na něj to stejně nestačilo. Chytil mě a povalil do trávy. Skláněl se nade mnou a já začala zrychleně dýchat. Tohle nebylo jako když na mě spadnul Black. V tomhle bylo něco víc.
Patrick se mi podíval hluboko do očí a.... políbil mě.

Rudolfus Wood

11. dubna 2012 v 19:51 | Michelle Breathe |  Jednorázovky
Ahoj, tahle jednorázovka vznikla, tak že se mi to zdálo jako sen. Dost mě to vyděsilo. Ono když je tma a vám vrže střecha tak to neni nic moc příjemnýho. A jestli to nepochopíte, tak věřte, že já to taky nepochopila. Navíc když jsem si z toho pamatovala jenom konec, takže jsem musela usilovně přemýšlet, abych si vzpomněla. Jinak jsem pár vět poupravila jinak než byli ve snu. Přeju příjemný čtení Usmívající se


Jako každý den jsem vyrazila do školy, ale zdálo se mi, že tentokrát bude ten den jiný než ostatní. Věděla jsem, že se něco stane, ale nevěděla jsem co. Neřešila jsem to. U školy na mě jako vždy čekaly kamarádky ze třídy. Společně jsme šly do třídy a tam se usadily v lavicích. Nudné hodiny jako vždy. Na příští hodinu jsem se ale opozdila, protože mě něco strašně táhlo do posledního patra naší školy. Když jsem tam vylezla (je to strašně moc schodů), tak jsem zašla do neopuštěnější místnosti ve škole. Do staré kanceláře jednoho učitele, který tu učil. Je to už hodně dlouhá doba, co zemřel. Říká se, že spáchal sebevraždu. Myslím, že jeho jméno začínalo na písmeno R. Z přemýšlení mě vytrhl chlad, který se najednou nahromadil v místnosti. Přímo přede mnou se zvlnil vzduch a v něm se začala rýsovat postava. Lekla jsem se a chtěla utéct, ale nemohla jsem se hnout. Uvnitř mě to křičelo, abych utekla, ale já se prostě nemohla vůbec pohnout. Po pěti minutách zírání se ta postava objevila zřetelně. Byla ke mně zády a něco hledala. V tu chvíli jsem se vzpamatovala a začala ječet. Postava se otočila a já zjistila, že je to muž. Očividně se mě taky lekl a zmizel. Chvíli jsem se rozhlížela, ale pak jsem se rozhodla, že půjdu zpátky na hodinu. Moje tušení bylo správně, že se po mě všichni sháněli. Všem jsem odpověděla, že jsem v pořádku, když se mě ptali, jestli mi nic není. Když se ujistili, že mi opravdu nic není (pitomci), tak se učitelka vrátila k vysvětlování něčeho, co mi nedávalo smysl. Zkřížila jsem si ruce na lavici a položila si hlavu. Zavřela jsem oči a nejspíš jsem usnula. Zdálo se mi něco, co nedávalo smysl:
Probudila jsem jakoby z transu a ocitla jsem se v nějaké třídě. Rozhlídla jsem se a to co jsem uviděla, mě zarazilo. U tabule se krčil na židli nějaký kluk a ten muž, co jsem ho viděla v té místnosti na něj něco řval. Za tu chvíli jsem si toho muže pořádně prohlédla. Byl vysoký a měl pleš. Vzadu měl pár vlasů, co mu zplihle viseli podél krku. Pořád měl na tváři nechutný úšklebek, takže vypadal hodně zle. Nechtěla bych se s ním potkat, kdybych byla někde sama. Všimla jsem si, že ten kluk začal brečet, tak ho ten muž poslal naštvaně sednout.
"Jmenuji se Rudolfus Wood. Jestli uslyším byť jed jediné slovo, o nějž byste nebyli požádání, tak vás vyhodím z této třídy a nepustím vás zpátky, dokud nezazvoní. Je to jasné?" řekl Rudolfus hlasem, který nepřipouštěl námitky. Páni, tak to je ten Rudolfus. Já myslela, že byl hodnější, aspoň podle mamčina vyprávění. V tu chvíli si mě všiml a zamířil ke mně. Já myslela, že mě nevidí.
"Ale, ale. Kohopak to tu máme. Vidím, co máš v sobě. Ty musíš znát pravdu. Musíš o mně vědět. V ředitelně jsou spisy o tom, co se mi ve skutečnosti stalo. Nespáchal jsem sebevraždu. Jestli si je nepřečteš, budeš mít problémy. Velké problémy!" řekl Rudolfus. Zatočilo to se mnou a já se probudila.

"Haló! Vrať se! Země volá!" křičely na mě kamarádky a třásly mnou. Řekla jsem jim, ať toho nechají, nebo se každou chvíli pozvracím. Odešly jsme na další hodinu. Pořád jsem přemýšlela o tom snu. Pokud to vůbec sen byl. Připadalo mi to spíš jako vzpomínka. Teď byla hodina češtiny. Vešly jsme do třídy a já se skoro zhroutila na svojí židli. Znova jsem si položila hlavu a viděla jsem kousky toho "snu". Otevřela jsem oči a podívala se na tabuli. Učitelka zrovna vykládala něco o Slovesech, když v tom se prudce otevřely dveře a v nich stál Rudolfus Wood v celé své nechutnosti a tím svým ošklivým úšklebkem na tváři. Když mě spatřil, zašklebil se ještě víc a řekl:
"Přece jsem říkal, že budeš mít velké problémy, když si ty spisy nepřečteš!"

Postavy

10. dubna 2012 v 21:28 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
Hlavní hrdinka

Kamarádka hlavní hrdinky

Další kamarádka hlavní hrdinky

Zase další kamarádka hlavní hrdinky( těch je co? )

Teď bude ten, který hlavní hrdinku pozval na rande

Tady máte toho největší idiota ze všech idiotů(ale sexy idiota xD)

Kamarád idiota

Další kamarád idiota(panebože tolik kamarádů)

Zase další kamarád idiota(ten je poslední)


Tak snad se vám líbí. Už máte svojí oblíbenou? Smějící se

2. A do psí prdele

10. dubna 2012 v 20:50 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
Moudrý klobouk poslal Andy do Nebelvíru, za což jsem byla hodně ráda, protože se z nás staly nejlepší kámošky. Když bylo po zařazování, tak pronesl ředitel pár slov na zahájení školního roku. Potom začala hostina. Nandala jsem si na talíř spoustu jídla a Andy se smála, když jsem se snažila všechno v puse rozžvýkat. Když hostina skončila, zavedli nás primusové do ložnic. Zjistila jsem, že jsem na pokoji s Andy, Lily Evansovou a Kim Whiteovou. Když jsme byly všechny v pokoji, tak jsme se daly do řeči. Po chvíli jsme se skamarádily. Dozvěděla jsem se že, Lily je děsnej šprt a že je Kim trochu barbie, ale je s nima sranda. Po hodině povídání, jsem byla už docela unavená.
"Holky? Nechcete jít už spát?" zeptala jsem se a zívla.
"Tak jo. Dobrou noc, holky" popřála nám Kim. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že jsem se na něco chtěla zeptat.
"Jo a jak se těšíte na učení?" zeptala jsem se. Za pár vteřin jsem zjistila, že jsem se radši neměla ptát, protože na mě přistály dva polštáře. Jen Lily už chtěla začít mluvit. Jenomže nezačala, protože na ní přistály tentokrát tři polštáře. Na to jak dlouho dokáže, Lily mluvit o škole, jsem moc unavená.
Ráno jsem se probudila jako první. Holky ještě spaly a Andy si cucala palec. Musela jsem se zasmát. Andy něco zamumlala a zachumlala se víc do přikrývky. Potichu jsem se oblékla a šla dolů do společenky. Tam jsem si sedla do křesla a zakoukala se do ohně. Přemýšlela jsem o tom, jací budou učitelé a učení. Z přemýšlení mě vyrušily klučičí hlasy. Do společenky vešli dva kluci-Sirius Black a James Potter- a oba byli ušpinění od růžové barvy. Když si mě všimli, tak přestali mluvit.
"Barvíte si oblečení na růžovo?" ušklíbla jsem se ironicky.
"To by nás ani nenapadlo. My jsme byli nabarvit Fil-" nedořekl Sirius větu, protože mu James zakryl pusu. Bože, ten Black je blbej.
"My jsme byli.... no prostě jsme byli.... to je jedno." řekl James. To si vážně myslí, že jim na to skočim? Mě došlo, že byli nabarvit Filchovu kočku na růžovo.
" No jasně." řekla jsem s úsměvem a odešla zpátky do pokoje. Holky už byli vzhůru. Oblékly se a šly se mnou do Velké síně na snídani. Už tu byli i ti frajírci. S holkama jsem si šla sednout ke stolu. Namazala jsem si rohlík marmeládou a zakousla se do něj. Když jsem ho dojídala, ucítila jsem na sobě něčí pohled.
"Lily? Nedívá se na mě někdo? Zkus být nenápadná, až se budeš rozhlížet." zašeptala jsem. Lily se rozhlédla a pak se trochu zarazila.
"Co je? Vidíš někoho?" zeptala jsem se naléhavě. Lily se na mě podívala a usmála se.
" Ten kdo se na tebe dívá, se jmenuje Patrick Thompson." řekla a zasmála se, když uviděla můj výraz. Vykulené oči a pootevřená pusa.
"Kdo?" zeptala jsem se nechápavě. To Lily už nevydržela a naplno se rozesmála, až se musela chytit za břicho. A jak se předklonila, tak jí spadla hlava na palačinku. Tím rozesmála všechny okolo. I Brumbál se začal smát. Ale když Lily zvedla hlavu, tak na té palačince byl otisk jejího obličeje. Tak tímhle rozesmála dokonce i pár Zmijozeláků.
"Lily? Jsi v pohodě?" zeptala jsem se starostlivě, ale pořád byl v mém hlasu znít smích.
"Já-" nedořekla, protože se na mě podívala a znovu se rozesmála. Nakonec jsem se rozhodla, že to nemá cenu. Rozloučila jsem se a odešla do pokoje. To jsem nevěděla že je Lily takovej blázen. Mám toho ještě dost na zjišťování. U Andy už vím skoro všechno. O Lily asi jenom to že je blázen. O Kim skoro nic. Z přemýšlení mě vytrhl hlas, který mě strašně vyděsil.
"Ahoj. Můžu jít s tebou?" zeptal se mě kluk, co stál přede mnou.
"Ehmm...no..jasně." koktala jsem. Nevěděla jsem co říct, protože jsem toho kluka neznala.
"Jmenuju se Patrick Thompson" řekl Patrick. Svitlo mi. To je ten, co se na mě tak díval. Ajaj, to jsem zvědavá co z něho vypadne.
"Já jsem Stella Adkinsonová." řekla jsem.
"Hezký jméno." řekl. Takhle mlčky jsem šli dokud jsme nedorazili do společenky.
"Hele, Stello?" zeptal se mě opatrně Patrick, když jsme seděli u krbu.
"Hm?" odpověděla jsem a dál zírala do krbu.
"Nešla bys zítra se mnou někam ven?" zeptal se mě Patrick.
"Jasně! Moc ráda." řekla jsem a usmála se.
"Dobře, takže ahoj zítra." řekl nadšeně Patrick a odešel do svého pokoje. Já odešla chvíli po něm. V pokoji jsem si sedla na postel a koukala se z okna. Za chvilku přišly holky a lekly se, že mi něco je.
"Hej, Stello! Jsi tady?" volala Andy a mávala mi rukou před obličejem.
"Ještě jednou mávneš a tu ruku ti useknu." odsekla jsem ještě napůl zasněně.
"Je zpátky." vydechly si Andy a Lily. Kim to nějak moc nezajímalo. Jediný co jí zajímalo, bylo, jak sbalit debila Blacka. Stejně nechápu co na něm všichni tak vidí. Jo možná je hezkej, ale neni to bůh.
"Co ti bylo?" zeptala se Lily. Už jsem jí chtěla odpovědět, když se ozvala Andy.
"Já myslím, že vím co jí je," řekla Andy s úsměvem," že ty jdeš na rande?"
"Jo, zítra. Těšim se." řekla jsem a zasmála se. No jo no, má mě prokouknutou.
"Vyklop to. S kým jdeš?" řekla nadšeně Andy a sedla si vedle mě.
" S Patrickem Thompsonem." řekla jsem a opatrně se podívala na Lily. Při tom jméně se začala zase neovladatelně smát, až spadla na zem. Musela jsem se začít taky smát. Holky se nakonec taky přidaly. V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít.
"Čau holky!" řekl tím svým rádoby sexy hlasem, ten největší idiot ze všech idiotů.
"Tady nemáš co dělat, Blacku." řekla jsem naštvaně.
"Ale no ták. Přece bys mě nevyhodila." řekl Black a udělal psí očka.
Usmála jsem se. "Sleduj." řekla jsem "mile", kopla jsem ho mezi nohy a zabouchla mu dveře před nosem. Asi to bylo moc, protože jsem slyšela, jak vyjeknul.
"A to si říká chlap." řekla jsem klidně. Holky se po sobě podívaly a nanovo vybuchly smíchy.
"Hej. Dost. Stello? Už máš vybraný na zítřek oblečení?" zeptala se Andy a šibalsky se na mě usmála.
"A do psí prdele." vyjekla jsem vyděšeně.