Kapitola první

1. března 2012 v 20:41 | Michelle Breathe |  Smrt je jenom začátek
V této kapitole se Emily setká s Marcusem. Užijte si jí! Snad není moc krátká :D
Kapitola 1
Uklízím si v pokoji už asi hodinu,ale stejně jsem skoro nic neuklidila.To bude možná tím,že většinu času se místo uklízení,zakoukám do televize,kde zrovna dávají Jak jsem poznal vaši matku.Zatím co se dívám na televizi,tak někdo zabuší na dveře od mého pokoje.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" zaječím jako smyslů zbavená.Ve dveřích stojí mamka, a s usměvem na rtech mě pozoruje.
"Co tady tak ječíš?" zeptá se pobaveně.
"Hrozně si mě vyděsila,"kouknu se na sebe do zrcadla a všimnu si,že mám ve vlasech našedivělý pramen,"hele,skoro mi hrůzou zbělaly vlasy." zhrozila jsem se.Vzala jsem si nůžky,a odstřihla ten šedý pramen.
"Tak promiň,"omluvila se mi a rozhlédla se po pokoji,"jak vidím,tak jsi toho moc neuklidila,ale stejně už neuklízej,za chvíli bude večeře." informovala mě.
"Dobře,za pět minut jsem dole!" křikla jsem ještě na ní,když odcházela.To by mě zajímalo,co udělala mamka k večeři.Ještě než půjdu na večeři,tak se vám představím.Jmenuju se Emily Rileyová a je mi 16 let.Mám světle hnědé,lehce zvlněné vlasy po pas a jiskřivě zelené oči.Jsem hodně přátelská,ale někdy i trochu zlomyslná.Ve škole mám spoustu přátel,ale málo těch opravdových.Myslím,že to je o mě všechno.Tak já jdu na tu večeři,než na mě mamka začne křičet,ať už du,protože už určitě uběhlo pět minut.Šla jsem dolů a sedla si ke stolu,už tu byla i moje sestra.Moje sestra se jmenuje Alice a je jí 18 let.Má černé,rovné vlasy po ramena a čokoládové oči.Je milá a zábavná.Hele mamka už nese jídlo,hm,z dálky to vypadá dobře.Moje mamka se jmenuje Julie a je jí 40 let.Má hnědé.vlnité vlasy po pas a modrozelené oči.Je zábavná a starostlivá.
"Vypadá to dobře,mami." řekla jsem,když přede mě postavila talíř s jídlem.
"Děkuju,Emily!" poděkovala mi s úsměvem.
"Nemáš zač," řekla jsem a všimla si,že tu není táta,"kde je táta?" zeptala jsem se.Můj táta se jmenuje Henry a je mu 45 let.Má tmavě hnědé,krátké vlasy a hnědé oči.Je hodný a legrační.Celá naše rodina je legrační.
"Za chvilku přijde." řekla mi mamka.Najednou práskly dveře a objevil se táta.
"Ahoj tati!" pozdravily jsme s Alicí jednohlasně.
"Ahoj!" řekl táta a dal mamce pusu na tvář.Dál jsem si jich nevšimala a pustila se do jídla.Chutnalo to fantasticky!
"Můžu jít ven?" zeptala jsem se,když jsem dojedla.
"Kam?" ptala se mamka a dala si do pusy poslední kousek jídla.
"K Meg." odpověděla jsem.Margareth Jansenová je moje nejlepší kamarádka už od školky.
"Dobře,můžeš.Buď doma za dvě hodiny!" rozkázala mi.
"Jasně,tak ahoj!" rouzloučila jsem,vyšla a zamířila k Meg.Je léto,takže je ještě světlo.Snad bude světlo i ve 22:00.Když jsem dorazila,Meg už nedočkavě vyhlížela z okna.Když mě uviděla,usmála se od ucha k uchu.Naznačila mi rukou ať jdu dovnitř.V domě jsem šla rovnou po schodech nahoru.U dveří mi Meg řekla ahoj a šla si sednout do křesla,já udělala to samé.Meg je 16 let,má blonďaté,rovné vlasy po pas a modré oči.Je přátelská,ale hrozně ukecaná.
"Dlouho jsme se neviděly." řekla jsem jí.Meg byla měsíc na dovolené s rodiči.
"To jo!Mě to připadalo jako celý rok.Teď ti to budu vyprávět," řekla mi a opřela se v křesle,"na letišti jsme nestihli letadlo,takže jsme museli letět dalším letadlem.Když jsme letěli asi hodinu,tak začala pořádná bouřka,takže to nezačalo zrovna pěkně.Po dvou hodinách konečně bouřka přestala a vykouklo sluníčko.Po dalších dvou hodinách-které naštěstí proběhly v klidu-jsme přistáli.Šli jsme do hotelu ve kterém jsme měli bydlet.Tam nám ukázali pokoje.Měli jsme z balkónu krásný výhled na moře.Hned co jsme si vybalili,jsem přemlouvala rodiče,abychom šli na pláž.Nakonec jsem je přemluvila a šli jsme.Na pláži jsem si dala deku kousek od hezkých kluků,ale oni si mě vůbec nevšímali,tak jsem místo koukání na ty kluky,šla do vody.Byla strašně studená!A musím ti říct,Emily,lokla jsem si vody a ta byla tak strašně slaná,fuj,ještě teď jí cítím v puse.Chvíli jsem plavala a pak už jsme šli zpátky do hotelu.Další dny jsme chodili na samé nudné památky,ale poslední den,byla nějaká divadelní hra a byla to sranda.Konec!"vyprávěla Meg svoje strašně dlouhé vyprávění.Ona je snad ještě víc ukecaná než předtím.Pomoc!
"A co ty?Jak jsi se tu měla?" zeptala se Meg.
"Ušlo to." odpověděla jsem.Já vím,je to chabá odpověď,ale je to tak.Když jde o mně,tak se prostě nic zvláštního nestane.
"Jen ušlo?Určitě to bylo lepší!" řekla Meg a pustila písničky v rádiu.
"Věř mi,nebylo.Co teď budeme dělat?" zeptala jsem se a změnila tím téma.
"No,co kdyby jsme šli do lesa než se setmí?Chtěly bych vidět jestli se tam něco změnilo." navrhla Meg.
"Jo,změnilo se tam úplně všechno.Možná že ten les skoro nepoznáš!" řekla jsem ironicky.
"Nech si ty fórky!" křikla na mě Meg.No jo,jenže ty "fórky" jsou součástí mého života,s nima prostě přestat nejde.
"To nejde!" řekla jsem trucovitě.
"Jdeme!" zakřičela Meg.Vyšly jsme z domu a šli po cestě k lesu.Zdál se temnější než kdy jindy.Vzpomněla jsem si,že když jsem se koukala do kalendáře,tak jsem tam viděla,že je dneska úplněk.Možná proto je tak temný.Zdálo se mi,že jsem viděla v té tmě nějaký pohyb.
"Meg?" zeptala jsem se jí.
"Ano?" odpověděla mi otázkou.
"Viděla jsi to?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.
"Jo,co to bylo?" zeptala se mě Meg.
"Netuším.Vypadalo to jako nějaká šmouha." řekla jsem.
"Určitě to bylo jenom zvíře." řekla Meg s úlevou.
To "zvíře" se potichu zasmálo.Chvíli se ještě dívalo na ty hloupé dívky a pak vyběhlo.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" zaječely jsme s Meg jednohlasně.
"Vypadám snad jako nějaké zvíře?" zeptal se neznámý.
"Už ne!Teď vypadáš jako zmutovaný člověk!" řekla jsem ironicky,ale byla jsem vystrašená.Ani nevím,kde se to ve mně bere,to ze mě nejspíš mluví strach.
Neznámý se ušklíbl,jako kdyby spolk citrón,a úkázal tím své podivně dlouhé špičáky.
"Věříte na upíry?" zeptal se neznámý s úsměvem,takže byli znovu vidět jeho špičáky.
Meg nevypadala že začne mluvit,takže to bylo zase na mně.
"Ne,jenom na ty malé potvůrky,co žijí,myslím že v Africe." řekla jsem.
Neznámý se suše zasmál.
"To by jste na ně měly začít věřit!" řekl neznámý tajemně.
"Proč?Žádného upíra tu nevidím." řekla jsem podezíravě.
"Co vidíš před sebou?" zeptal se neznámý.
"Zmutovaného člověka,který vypadá jako mimozemšťan,co mi chce sníst mozek."řekla jsem znuděně.Už mě to přestává bavit.
"Nejsem zmutovaný člověk a nejsem ani mimozemšťa!Jsem Marcus Ravin a jsem upír!" řekl Marcus rozzlobeně a i trochu trucovitě.Ha,tak to mu nevěřím.Upíři existují jenom ve filmech jako je Stmívání,Van Helsing,Underworld a tak dále....
"Nevěřím ti,nemůžeš být upír,oni neexistují!" poslední slovo jsem už zakřičela.
"Ale existují!Chceš důkaz?" zeptal se mě Marcus.
"Jaký?" zeptala jsem se nedůvěřivě.
"Důkaz bude takový,že vylezu na tamten strom," řekl a rozhlídl se kolem,"mimochodem,kde máš tu svojí kamarádku?" dodal Marcus.
Až teď jsem si všimla že tu není Meg.To je teda kámoška,když mě tu nechá s takovým úchylem,jako je tenhle Marcus.
"Na Meg kašlu.A ty,na ten strom nevylezeš!Nedokážeš to!" řekla jsem.
"Myslíš?" řekl Marcus a rozeběhl se ke stromu,skočil a během vteřiny byl nahoře a pak zase skočil dolů.
Myslím,že jsem na něj koukala s otevřenou pusou.
"Už mi věříš?" zeptal se Marcus pobaveně.
"Myslím že jo,ale teď už musím jít domů." řekla jsem a podívala se na hodinky.Měla jsem být doma před půl hodinou.
"Dobře,můžeš jít,ale zítra si tě najdu!" řekl tajemně Marcus a zmizel.Omámená jsem se odpotácela domů,tam mi mamka vynadala že jdu pozdě domů,tak jsem se jí omluvila a šla nahoru.Nahoře jsem se osprchovala,převlíkla a šla si lehnout do postele.V posteli jsem ještě chvíli přemýšlela,jestli to,co se mi stalo,byla skutečnost nebo jen sen.Usnula jsem s tím že to byl jen sen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama