1. Cesta,seznámení a zařazování

2. března 2012 v 19:05 | Michelle Breathe |  Příběh Stelly Adkinsonové
"Dobře se uč, zlatíčko." řekla mi máma snad už po sté.
"Promiň, ale to ti slíbit nemůžu." ušklíbla jsem se. No jo no, mámy, zajímaj se jenom o to, jak se budou jejich děti učit, ale o tom jestli jim bude dobře, nepadne ani slovo. Proč já nemůžu mít mámu, která mě prostě pošle do vlaku?
"Miláčku, buď hodná a slib mamince, že se budeš aspoň trochu chovat slušně! A jestli ne tak-" neslyšela jsem konec věty, protože se ozvalo houkání vlaku.
"Utíkej! Ať to stihneš!" křikla na mě mamka. Popadla jsem kufry, dala jsem mamce pusu a utíkala do vlaku. Naštěstí jsem to stihla, ještě než se zavřely. Ještě jsem se otočila a zamávala mamce. Taky mi zamávala a odešla. Vydala jsem se hledat nějaké volné kupé. Zdálo se, že jsou všechna kupé obsazená, až na jedno kde seděla černovlasá dívka. Otevřela jsem dvířka a ta dívka zvedla hlavu.
"Ahoj, promiň, že jsem sem tak vtrhla, ale nikde jinde není volno. Můžu si přisednout?" zeptala jsem se.
"Jasně že můžeš!" usmála se na mě ta černovláska. Sedla jsem si naproti ní a podívala se z okna. Po chvíli přemýšlení jsem si uvědomila, že jsem se nepředstavila.
"Mimochodem, jsem Stella Adkinsonová. Ty se jmenuješ jak?" zeptala jsem se.
"Andy Smithová. Jdeš taky do prváku?" zeptala se mě Andy.
"Jo. Mamka mi vyprávěla, že jsou Bradavice úžasná škola, ale že někteří profesoři jsou občas nepříjemní." řekla jsem. Ta Andy je zatím docela fajn.
"To mi máma taky řikala. Ale že si prý zvyknu. O tom pochybuju." zasmála se Andy a já se přidala. Ještě dlouhou dobu jsme si povídaly a zjistili jsme, že toho máme dost společného. Za tu dobu se z nás staly kamarádky. Zase jsme se něčemu smály, když v tom strčila hlavu do dveří holka se zrzavými vlasy.
"Měly byste se převléct do hábitů. Brzy budeme v Bradavicích." řekla a odešla to říct do vedlejšího kupé. S Andy jsme se převlékli do hábitů. Na chodbě se nahromadili ostatní studenti. Když se všichni vyhrnuli z vlaku, tak všichni ztichli a vykulili oči úžasem. Před vlakem stál obr s lucernou a volal na nás.
"Prváci ke mně! Dělejte! Rychle do lodí!" volal obr. Všichni jsme se k němu rozešli. Zavedl nás k lodičkám. Do lodí jsme se naskládali čtyři. Já, Andy a ještě nějaký dvě holky. Chvíli jsme si povídali, ale pak jsme oněměli úžasem, protože jsme uviděli Bradavice. Dopluli jsme k hradu a vystoupily z lodí a pomalu šli do hradu. V hradu jsme pořád šli a šli, až jsme došli před velké dveře, kde stála nějaká žena.
"Vítejte v Bradavicích! Jmenuji se Minerva McGonagallová, jsem zástupkyně ředitele a zároveň budu vaše profesorka na přeměňování. Za těmito dveřmi vás čeká Velká Síň, kde budete pomocí Moudrého klobouku zařazeni do čtyř kolejí. Ty se jmenují Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel. Upozorňuji, že každá z kolejí má své vlastní zvyky a tradice, bude jen na vás, jestli je budete dodržovat. Ale teď pojďte za mnou!" dokončila svůj proslov profesorka McGonagallová, otočila se a otevřela velké dveře. Nám se naskytl nádherný pohled na strop, ze kterého visely svíčky. Naproti u učitelského stolu byla stolička a na ní nějaký kus hadru. Když jsme ale přišli blíž, všimla jsem si, že to vypadá jako klobouk, takže to bude asi ten Moudrý klobouk. McGonagallová vyšla k té stoličce a vzala do ruky kus pergamenu.
"Teď budu číst vaše jména a vy půjdete si sem sednout a já vám dám na hlavu Moudrý klobouk." ohlásila. Sakra, to bylo na mě moc rychlý. Začínám se potit a je mi špatně od žaludku.
"Stello?" zeptala se mně Andy.
"Hm?" odpověděla jsem jí nepřítomně.
"Je ti dobře?" zeptala se mě starostlivě.
"Jasně! Je mi skvěle." zalhala jsem, otočila jsem se na ní a zkusila se usmát. Když jsem se otáčela zpět, uviděla jsem dva kluky, co se v řadě postrkovali. Jeden měl hnědé, strašně rozcuchané vlasy a brýle a ten druhý byl černovlasý a měl vlasy asi tak po ramena. Byl celkem hezký. Sakra, je mi blbě a myslim na kluky. Vzpamatuj se! McGonagallová už začíná číst. Moje příjmení začíná na A, takže půjdu mezi prvníma. Přede mnou šla ještě nějaká holka. Sakra, tohle nezvládnu.
"Adkinsonová, Stella!" vykřikla McGonagallová. Krucinál! Nádech, výdech, nádech, výdech. Šla jsem ke stoličce a sedla si. Profesorka mi nandala na hlavu tu čepici a já se bála, co se bude dít.
"Já nejsem čepice!"stěžoval si Moudrý klobouk.
"Ou, tak to se vám hluboce omlouvám." ušklíbla jsem se.
"Takže, kam s tebou?" nevěděl Moudrý klobouk.
"Ty mě máš zařadit, ale budiž, kamarádka mi řekla něco o kolejích. Takže, řekla bych, že do Mrzimoru se nehodim (mozek jsem zatím neztratila), do Havraspáru taky ne (zas tak velkej mozek nemám). Takže už jenom Nebelvír a Zmijozel. Co myslíš ty, čepičko?" zeptala jsem se s úsměvem Moudrého klobouku.
"No, řekl bych, že to, co jsi řekla, bylo správně. Ale teď opravdu nevím, kam tě mám zařadit. Možná Nebelvír. Jsi milá a kamarádská. Takových ve Zmijozelu moc není. Myslím, že už to mám!" oznámil Moudrý klobouk. Bála jsem se, co řekne. Do Zmijozelu nechci. Podle Andy tam není zrovna hodných "lidí".
"NEBELVÍR!" zakřičel Moudrý klobouk. Oddychla jsem si, sundala tu čepici a šla si sednout ke stolu.
"Vy jste tam probírali letošní módu nebo co?" zeptal se mě někdo z mých nových spolužáků.
"Ne, představ si že tu minulou. Zvláštní že takovej kus hadru ví, jak se nosí šátek." ušklíbla jsem se ironicky. Neposlouchala jsem je dál a soustředila jsem se na zařazování. McGonagallová právě četla jména od B.
"Black, Sirius!" vyvolala profesorka. Z řady vystoupil ten černovlasý kluk, co se pošťuchoval s tím neuvěřitelné rozcuchaným klukem. Šel k profesorce a posadil se. Megoška mu dala na hlavu Moudrý klobouk. Chvilku si tam něco mumlali a pak Moudrý klobouk vykřikl:
"NEBELVÍR!"
Sirius si oddechl a šel se posadit. Posadil se naproti mně a začal se seznamovat. Když se se všemi seznámil, tak se podíval na mě.
"Něco ti vadí?" zeptala jsem se. Nemám ráda takovýhle tipy kluků. Namachrovaní týpci, co si myslí, že můžou mít každou.
"Ne. Jenom bych rád věděl, jak se jmenuješ." řekl Sirius.
"Stella." řekla jsem.
"Já jsem Sirius." představil se Sirius. Dál jsem ho nevnímala a čekala jsem, až uslyším Andynino jméno. Mezitím se ostatní kamarádi Siriuse dostali taky do Nebelvíru. Jmenovali Remus Lupin, James Potter a Petr Pettigrew. Potom bylo už konečně jméno, na které jsem čekala.
"Smithová, Andrea!" vykřikla Megoška. Andy šla ke stoličce a Megoška jí dala na hlavu ten klobouk. Čekala jsem se zatajeným dechem, kam jí Moudrý klobouk pošle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teressska, Teressska, | Web | 23. března 2012 v 6:14 | Reagovat

určitě to bude Nebelvír :-D

2 Teressska, Teressska, | Web | 23. března 2012 v 6:25 | Reagovat

až bude další, tak mi prosím písni, já to nestíhám kontrolovat :-)

3 Trhlá povídářka Trhlá povídářka | E-mail | 25. března 2012 v 17:03 | Reagovat

Druhou kapitolu mám rozepsanou, takže se budu snažit jí dopsat co nejdřív. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama